Kniha Pan Kaplan má stále třídu rád autora Leo Rostena v překladu Antonína Přidala je dílo stále vyvolávající právem emoce. Anekdotické kapitoly na sebe navazují jen velice volně a v žádném případě mezi nimi nehledejte příběh v tom pojetí, v jakém jej vidíte v jiných knihách. Střetnutí přistěhovalce Hymana Kaplana a dobráckého profesora Parkhilla ve večerní škole pro dospělé jsou souborem jazykových zvláštností a možností jejich prznění. To vše rámuje křik zbytku třídy, soudící Kaplana za jeho svět vlastních jazykových pravidel. Kniha je unikátní právě svým zaměřením na jazykové jevy a absurdity vyplývající z ohýbání pravidel, kterými se řídí. Kniha se stala celosvětovým fenoménem, a i dnes nese poselství pro své čtenáře. Stačí jen vstoupit do třídy profesora Parkhilla.
Tag Archives: Humor
Přiznání iluminátů
Jazyk a myšlení jsou vzájemně provázané. To je ostatně i hlavní důvod, proč dlouho bývalo tabu překládat svaté knihy. Přečtete si například, že nemáte nechat čarodějnici naživu, ale po tisících upálených nebožaček zjistíte, že váš překlad Bible z hebrejštiny byl zavádějící. A že většina těch děvčat na košťatech zemřela neprávem, protože jste měli upalovat jen bylinkářky. Mnohem větší lingvistické mrzení ale nastává u magických knih, kde má slovo přímý vliv na realitu. Pokud někdy začnete fušovat do okultní translatologie a zároveň si chcete ušetřit řadu potíží (což se tedy s magickou praxí prakticky vylučuje, ale nechme to být), možná byste měli vědět, že:
Mudr Pudr
Kniha Medicínské katastrofy autora Richarda Gordona je výborným dovolenkovým čtením. Soubor příspěvků, které spojuje pouze zdravotnictví nebo zmínka o lékařské vědě, jsou nenáročným odpočinkem ještě nenáročnějšího čtenáře. Kolísavá kvalita jednotlivých krátkých kapitol je pro knihy tohoto typu typická. Populárně naučná forma i beletristicky zpracované skutečné příběhy jsou skvělým průvodcem do nadcházející horkých dnů, kdy od knihy nic nečekáte a přitom se chcete alespoň trochu pobavit. Navíc když knihu někde zapomenete, bude vám to vcelku jedno.
Suchý až seschlý humor
Literární poklesky kanadského autora Stephena Leacocka poprvé vyšly v roce 1910 a jen u nás měly od té doby několik vydání. Svazek postřehů povídkového formátu má stále šanci zaujmout, glosované skutečnosti jsou často platné i více než sto let po jejich prvním vydání. Některé postřehy však uvízly za hradbou času a myslím, že jen málo čtenářů ocení knihu jako celek. Kratší kapitolky popisující všední starosti a nezabrušující příliš do uměleckých statí jsou však vtipné pořád a určitě doporučuji knihu i dnes. Je však dobré ji otrocky nečíst postupně a pokud vás po několika odstavcích příspěvek nechytne, přeskočte na další. Je velká šance, že ten už bude ten pravý.
Banální historky z letectví
Letecké katastrofy jsou tématem lákajícím stále a i když jsou jednotlivé nehody vyprávěny stále dokola jen s malými změnami spojek a zájmen, stále mají své věrné publikum. Postupem času se do popředí dostaly i historky nekončící kýženou leteckou katastrofou a různé biografie bývalých zaměstnanců aerolinek či leteckých techniků. Tyto knihy psané už spíše s humorem než s varováním si našly taktéž mnoho příznivců. Viděla bych za tím vnitřní uklidnění, že ne každý let končí hromadným masakrem stovek cestujících.
Nakopni si sebedůvěru, holka!!!
Starosti a radosti vdané ženy podané skvělou a nezapomenutelnou Ermou Bombeckovou. Kdo má rád její ironii a sarkastické přehánění, opět nebude zklamán. Oproti jiným knihám však tato není nadčasová ani všeobecně přenositelná na starosti každé ženy na Zemi, ale týká se výhradně problémů vdaných žen na americkém předměstí 70. a 80. let. Ale i tak se starosti mnoha žen periodicky opakují a nikdo nemůže namítat, že boom motivačních knih se opět vrátil, pokud někdy přestal a že děti jsou radost, pokud zrovna spí. A přesně na toto i mnohem více Erma poukazuje s humorem sobě vlastním. Je však nutné připustit, že autorčin humor je charakteristický, ne každému sedne a tato kniha není nejvhodnější na první seznámí s její tvorbou.
Byli jednou čtyři poldové
Kniha Ach jo, to by se policistovi stávat nemělo, autora Svatopluka Dubského, je vyprávěním obyčejného chlapa a policajta o tom, jak se rozhodl být policistou, co ho tam přivedlo a kde skončil. S parťákem Standou řeší neúnavně zločiny i administrativu a spolu s dalšími přáteli degustují ve volných chvílích kvalitní whiskey a válčí se svými rodinami stejně neúnavně jako v ulicích města s narušiteli pořádku.
Dopisy poslance bavorského zemského sněmu (BONUS)
Fiktivní korespondence bavorského poslance-sedláka, vychytralého primitiva vyslaného do sněmu klerikály. Autorem je satirik Ludwig Thoma, který „Dopisy“ napsal původně pro časopis Simplicissimus.
Ludwig Thoma (21. leden 1867 Oberammergau – 26. srpen 1921 Rottach, Tegernsee) byl bavorský básník, spisovatel, novinář a dramatik, který byl populární v první čtvrtině 20. století pro své satirické práce, psané často v bavorském nářečí (Bairisch).
Dopisy poslance bavorského zemského sněmu (5)
Fiktivní korespondence bavorského poslance-sedláka, vychytralého primitiva vyslaného do sněmu klerikály. Autorem je satirik Ludwig Thoma, který „Dopisy“ napsal původně pro časopis Simplicissimus.
Ludwig Thoma (21. leden 1867 Oberammergau – 26. srpen 1921 Rottach, Tegernsee) byl bavorský básník, spisovatel, novinář a dramatik, který byl populární v první čtvrtině 20. století pro své satirické práce, psané často v bavorském nářečí (Bairisch).
Dopisy poslance bavorského zemského sněmu (4)
Fiktivní korespondence bavorského poslance-sedláka, vychytralého primitiva vyslaného do sněmu klerikály. Autorem je satirik Ludwig Thoma, který „Dopisy“ napsal původně pro časopis Simplicissimus.
Ludwig Thoma (21. leden 1867 Oberammergau – 26. srpen 1921 Rottach, Tegernsee) byl bavorský básník, spisovatel, novinář a dramatik, který byl populární v první čtvrtině 20. století pro své satirické práce, psané často v bavorském nářečí (Bairisch).
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 