Před pár víkendy jsem se na večírku v Greenpointu v Brooklynu ocitla v půlkruhu kuřáků vzadu na zahradě. Všichni jsme byli „lidé od hudby“ a mluvili jsme o nedávné minulosti a pochmurné budoucnosti našich profesních i společenských světů. Byli tam freelance kritici s denními zaměstnáními, hudebníci s děsivými historkami o tom, jak se na turné protloukají od výplaty k výplatě, publicista z indie labelu, kterého propustili, učitel na druhém stupni, který by raději dělal hudbu na plný úvazek, a pár redaktorů z médií, které by nepřekvapilo, kdyby je kdykoli vyhodili z kolotoče. Po chvíli společného bědování a vyprávění o „starých dobrých časech“ (které podle mě skončily někdy kolem roku 2018) jsem z nějakého důvodu považovala za nutné říct tu zjevnou věc: Nic z toho není naše vina. Na to jsme si mohli všichni připít.
-
Přihlásit se k odběru
Odebíráno
Již máte účet WordPress.com?Přihlaste se.
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka 