Tag Archives: 90. léta

Doba límečkových mikin od krve

Jaroslav Kmenta píše dobře a zpracovává témata, která jsou v mnohém naprosto neuvěřitelná, a přitom nelze naprosto nijak popřít, že se vše popsané dělo. Protože si to minimálně ze zpráv pamatujeme.

Protože když jsme chodili do školy nebo na brigády, trafiky byly plné novin s obřími titulky i fotografiemi. Když se zapnuly zprávy, ta jména a tváře tam byly. V knize je zpracována další část tohoto světa. Bez patosu, nostalgie, holá fakta podepřená výpověďmi tehdejších účastníků, svědky v policejních spisech i pozdějšími výpověďmi přeživších aktérů všech těch hrůz. Kniha zpracovává svět, který tu kdysi otevřeně fungoval a fungovat nikdy nepřestal. Pouze stáhnutý bokem do své ulity chytřeji vykonává své zájmy prostřednictvím novějších metod. Pokud se však necháte vtáhnout do doby samopalů, přestřelek u fastfoodů a tichých nájemných vrahů, zažijete jízdu časy, které si pamatujete jinak.

Další

Nechť si každý zamete před vlastním prahem

Období „divokých devadesátých let“ byla doba zázraků a časy, které jim těsně předcházely, byly děsné. Když se mohla odhodit šeď a uniformita (Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás! a podobné blbosti), rozlétla se vědomí do světa a mnozí se nestačili divit. A určitě je v tom mnoho vtipných situací, je škoda, že autor Ondřej Horák jich v knize Sametání pod koberec moc nepopsal, ale spíše se soustředil na obžalobu doby předcházející, z vět kape hořkost a je zde jen málo nadhledu, pokud nějaký. Z nadějně vypadající knížky, kde mohl hrát prim humor a nadsázka je tak spíše delší stížnost přerušovaná dělením jednotlivých témat. Je to čtení na několik večerů, ale po dočtení si zřejmě sami položíte otázku, jestli to vůbec bylo nutné.

Všechno.

Další