Kniha Dokud není konec autora Filipa Saivera si dala za úkol popsat život Josefa Mašína v celé jeho šíři a slávě. Účastník třetího odboje a velkého útěku na Západ, velký podnikatel a kontroverzní osobnost nyní žijící v USA. Autor popisuje život rodiny Mašínových i zvůli dvou režimů drtících osudy jejích členů. Později s důrazem na Josefa Mašína sleduje jeho život na Západě a oslavným tónem seznamuje čtenáře s člověkem, který je jasným pánem svého osudu. Květnatá mluva knihy, stále se opakující obraty i nekritická oslava Josefa Mašína jsou mnohdy nechtěným zdrojem humoru v knize. Autor z důvodů, jaké zná jen on sám, přehlédl celou řadu faktů a skutečností i ze současnosti, kniha tak končí pohledem na část pravdy a v závěru text připomíná torzo. Většina si dokáže domyslet i ten nevyřčeny zbytek, ale není dobré řečené považovat za celou pravdu.
Tag Archives: 20. století
Holčička jako malovaná
Holčička ze známky je dílem několika lidí. Autorka Markéta Pilátová povyprávěla příběh paní Evy Haňkové a ilustrátorka Renáta Fučíková do knihy svým nezaměnitelným stylem vetkla střídmou barevnost vykreslující vzpomínky příjemné i bolestné. Příběh je rozdělen do dvanácti kapitol a pojednává o životní pouti dítěte v náruči prezidenta, později dospívající dívky v protektorátu a nakonec mladé ženy prchající před drápy totality za oceán. Jedná se o úžasné vyprávění, byť je určeno pro mladší čtenáře, i ti starší zde naleznou nádherný příběh spolu s ilustrací nelehkého života ve dvou totalitách a tíze exilu. Není to však pochmurné čtení a i přes mnohá příkoří paní Evy směřuje k naději, že každý má svůj domov a i svou šanci.
Je to ono?
Beletristicky zpracované biografe nebo vůbec části dějin jsou oblíbeným žánrem. Tyto knihy dokáží širší publikum seznámit s důležitými částmi historie a zájemci srozumitelnou a přístupnou formou objasnit to, v čem suchopárný kantor ve vzdělávacím procesu selhal. Touto cestou se vydala také Milena Štráfeldová v knize o Toyen, talentované surrealistické malířce, která v posledních letech vstala z popela pozapomnění a rozletěla se k mnoha umění nepolíbeným divákům.
Jeden snímek za tisíc slov
Kniha Sto – naše rodinné album kolektivu autorů obsahuje sto fotografií vybraných ve spolupráci s Českou tiskovou kanceláří od roku roku 1918 po rok 2018. Každá dvoustrana je věnována ikonické fotografii pro daný rok a doprovází jej komentář oslovené české osobnosti. Titul prochází staletím a zobrazuje dobu skrze dokumentární fotografie a momentky. Komentáře jsou většinou osobním pohledem každého osloveného a v kontextu fotografie dávají zajímavý odraz obrazu i myšlenky. Velmi kvalitní papír dává knize slavnostní ráz a jedná se působivou procházku proti proudu času.
Vyprávění českého Larryho Kinga
Osoba Jana Krause je dnes pevně spjata výhradně s několikátou verzí talk show s červeným kanape, kdy v divadle zpovídá postupně několikero hostů a více či méně úspěšně baví přítomné publikum a později v sestřihu i televizní diváky. S ohledem na dobu trvání show je nutno podoktnout, že spíše velmi úspěšně, cesta k tomuto výsledku však byla dlouhá a její zákulisí není jednoduché. Právě o této cestě, ale i o dění „za oponou“ nejen tohoto pořadu, ale celkově všech ostatních aktivit autora, vás provede kniha Můj soukromý buzynes, kterou Jan Kraus vydal v roce 2018. Shrnuje v ní důležité milníky svého života od dětství přes všechny možné i nemožné nástrahy života v různých časech.
Dnes jsme se posunuli, možná…
Deníkové zápisky zachycující bezmála dvě desetiletí jedné rodiny, která se musela od padesátých let poprat s výzvou, která ani v dnešních podmínkách není snadná a samozřejmě překonávaná.
Starší syn Jiří se narodil s poruchou autistického spektra a již brzy dostal na čelo razítko NEVZDĚLATELNÝ. Maminka Hana však svůj boj nevzdává, odmítne jakékoliv náznaky, že má syna Jiřího umístit do ústavní péče a každý den bojuje o jeho schopnosti i samostatnost. Bez opory úřadů, lékařů, škol a s minimem informací skládá sama vzdělávací plán a zkouší různé metody, jak Jiřímu pomoci. A úspěchy, mnohdy dílčí, jindy velké, se dostavují. Její boj vnější i vnitřní zachycuje malá a designově velmi povedená knížka, která nabízí mnohá zamyšlení i naději, že nic není nemožné a že každý má dostat svou šanci. Těm zdánlivě silnějším navzdory.
Když je přání otcem myšlenky
Měj mě rád/a čtenáři přiblíží běh 20. století v české kotlině i příběhy těch, kteří se rozhodli odejít více na východ do Tuzly, poté se zase v průběhu let vraceli a takto se osudy míchají přes problémy i rozpory naší společnosti.
Čtenář se podívá na procesy s českými spisovateli a nahlédne do svědomí předobrazu prokurátora Urválka, sleduje duševní pochody Heydrichovy vdovy Liny nebo se otřese v ději popisujícím současnost. Kniha ukazuje osudy rodin krátkými zápisky z daného dne i roku, ovšem autorka množství postav míchá více, než je pro čtenáře při čtení udržitelné. Při sledování 3. generace se čtenáři jen těžko spojí jednotlivé děti s jejich dědy a rodiče už taky pomalu odplouvají jinam v nejasných vazbách. I tak se jedná o pozoruhodné dílo a každý, kdo má zájem se podívat na českou historii zbeletrizovaným pohledem a nahlédnout do pocitů lidí žijících v rámci totality a naříkajících na generační rozdíly, je kniha výbornou příležitostí. Ale oddechové ani jednoduché čtení to opravdu není.
Drama jak z Hollywoodu
Beletrizovaná výpověď o činu sudetského Němce Oskara Schindlera, který byl příliš lidský, než aby dokázal jen přihlížet vraždění a utrpení nevinných. A i když nemohl ochránit všechny, pokusil se změnit osud alespoň několika z nich za cenu obřích ekonomických ztrát. A i když dnes už víme, že Oskarova poválečná pouť již nikdy nebyl tak úspěšná, „jeho“ Židé na něj už nikdy nezapomněli. To vše může znít jako obsah dobrého hollywoodského dramatu, kdyby se nejednalo o reálný příběh. A i když dějiny mohly některá fakta zamlžit a mnohé vzpomínky zkreslit, navždy zůstává faktem, že Oskar Schindler se řadí mezi hrdiny, kteří tváří tvář hrůze holocaustu a hrozbám z vlastních řad neváhali obětovat majetek i své jistoty, aby dokázali vyrvat několik set životů a zachránit je před mučivým osudem plynových komor. Čest jeho památce, jakkoliv to byla osobnost rozporuplná. Jeho příběh si zaslouží být stále připomínán.
Ti druzí
Kniha, ke které se mi vracelo těžko. Kniha, při jejímž čtení jsem cítila stud. Kniha, která mi ukázala, jak jiný může být svět někoho, kdo se narodil jiný. Jiný než bílý. Kniha, od které jsem se nemohla odrhnout. Neuvěřitelné čtení o každodenních bojích a překážkách. O boji, který nikdy neskončil. Jodi opět předvedla vynikající autorskou práci. Nepříjemně uvěřitelná kniha o zlých pohledech, předsudcích a svírání pěstí. Příběh každému nastaví zrcadlo a donutí se ho zeptat: „Jednal bych jinak?“ Máte odvahu, odpovědět si na tuto otázku upřímně?
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 