Nový výzkum publikovaný v Computers in Human Behavior ukazuje, že AI‑generované obrázky na Facebooku mají silnou schopnost manipulovat emocemi uživatelů a využívat kognitivní zkratky, které snižují naši kritičnost při prohlížení obsahu. Studie zjistila, že nejúspěšnější jsou obrázky s nostalgickými venkovskými motivy, zanedbanými dětmi, nebo jinými vizuálně dojemnými tématy – tedy takové, které vyvolávají silné emoce a „vypínají“ racionální vyhodnocování obsahu sdělení.
Category Archives: média
Technologie jako zbraň proti ženám
Technologické platformy a zařízení jsou stále častěji zneužívány způsoby, které ženám ubližují a činí jejich digitální prostředí nebezpečným. Velké technologické firmy sice veřejně podporují ženská práva, ale v praxi vytvářejí či tolerují nástroje, které umožňují digitální násilí, sledování, obtěžování a sexualizaci žen bez jejich souhlasu. Příklady zahrnují AI nástroj Grok, který byl masově využíván k digitálnímu svlékání žen a dívek, nebo chytré brýle Meta Ray‑Ban, u nichž bylo prokázáno nežádoucí nelegitimní nahrávání žen ve stavu částečné nahoty.
Bohumil Kartous: Diktatura v USA se zhmotňuje v monstrum a bezprostředně ohrožuje Evropu a její demokracii
Donald Trump neuznává mezinárodní právo a jediným jeho limitem v rozhodování o zahraničních akcích USA je jeho “morálka”. Slova amerického prezidenta jsou zcela transparentním přiznáním: jsem diktátor.
Politický vývoj v USA naplňuje černý scénář. Počet důkazů o záměrech Trumpovy vlády narostl do takového množství, které vylučuje dobré úmysly, ničí historická spojenectví a otevřeně predikuje nepřátelství komukoliv, kdo by se chtěl záměrům diktátu reprezentovaného Trumpem a naplňovaného zjevně přesvědčenými autoritáři v jeho blízkém okolí vzepřít. Přesto právě tvrdý odpor a odvaha postavit se diktátu, na jehož vrcholu stojí celoživotní podvodník a pod jehož infantilním “majestátem” se realizují zvrácené vize o světové nadvládě, je jediným možným způsobem přežití demokratické Evropy.
Pavel Špatenka: Když se pachatel prohlásí za oběť aneb Psychologická analýza Balšínkova článku o Motoristech
Celý text je postavený na souvislostech mezi psychologickým mechanismem a jeho morálním důsledkem. Vybral jsem tento článek z novinářského odpadu záměrně, protože je prototypem psychologického boje, který nás dnes svírá z východu i ze západu.
Manipulační strategie DARVO
Politoložka Eva Lebedová ke kauze „Filip Turek“
V kontextu děsivých a nepřijatelných výroků Filipa Turka na sociálních sítích (dle informací Deníku N) se hojně diskutuje o tom, zda může či nemůže být Filip Turek kandidátem Motoristů na post ministra zahraničí České republiky. Předseda Motoristů, Petr Macinka, veřejně deklaruje, že Motoristé ze své nominace Turka na tento post, neustoupí.
Martin Jaroš: Vypněte to! aneb O bídě českých tv a rádií a výsledku voleb
Když jsem napsal, že Češi v zahraničí volí jinak, tak se samozřejmě strhla vášnivá diskuse. Přidám ještě jedno osobní pozorování. Je to fakt jen individuální postřeh, žádná věda. Ale zajímalo by mě, jestli ostatní krajánci mají stejnou zkušenost.
Nevím, dál.
Odhalujeme Putinovy lži autora Josefa Provazníka je souborem glos na dnes už většinou vyčpělá témata. V roce 2019, kdy byla kniha vydána, rezonovaly prostorem problémy, které po pandemii a dalších geopolitických událostech dnes už můžeme brát jako slehlou pěnu dní. U některých glos člověk těžce lovil z paměti, že to někdo vůbec považoval za téma. Jinde však musím upozornit, že se autor trefil a po několika letech od vydání knihy téma stále žije a je to horší, než se zdálo. Autor je konzervativec a euroskeptik a tento postoj předává s příliš velkým důrazem.
Proč někteří Britové nemají rádi Donalda Trumpa?
Na portálu Quora se kdosi zeptal, proč Britové nemají rádi Trumpa. A jeden Brit na otázku s radostí odpověděl. Nejenže je to dokonale přiléhavé, ale navíc to strašlivě sedí i na některé figurky evropské, tedy i české, politické scény (ano, Andy, koukám na tebe!). Tak tedy:
Proč někteří Britové nemají rádi Donalda Trumpa?
Průvodce mediální etikou
Až do šedesátých let dvacátého století se problém mediální etiky redukoval na otázku objektivity. Ve svém tradičním pojetí to znamenalo především důraz na funkci novináře jako informátora, nezávislého, nestranného a neutrálního mediátora faktů. Tento pohled vycházel z kritiky stranického a bulvárního tisku, senzacionalismu a propagandy a spoléhal na zjednodušené pojetí realismu, jak je formuloval např. Walter Lippmann. Novináři měli přinášet co nejpřesnější popis skutečnosti a pomáhat tak demokracii tím, že lidé budou mít jejich prostřednictvím přístup k realitě, jež je jim v jejich každodennosti vzdálená.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 