Vladimír Menšík byl bouřlivák a jeho předčasná smrt v roce 1988 je stále bolestivou záležitostí. Tento herecký velikán se propsal do mnoha srdcí a jeho rozsáhlá herecká tvorba je dodnes reprízována na televizních obrazovkách. Kapitolu po kapitole se seznámíte s životem velkého herce. Rodina, herečtí kolegové a přátelé vzpomínají na život s ním, zdaleka ne všechny vzpomínky jsou však veselé. Druhou polovinu života herce sužovaly závažné zdravotní komplikace. Jeho boj nejen s nimi předkládají desítky vyprávění a fotografií. I když kniha sama by potřebovala ověření některých faktů, je jedním z velice zajímavých svědectví o životě Vladimíra Menšíka, velikána filmové a televizní zábavy i dramatu a rozervaného člověka.
Category Archives: Film
ZÁHADY: Muži v černém – zapomeňte!
Muži v černém byli diskutovanou záhadou hlavně ve dvacátém století. Přímo souviseli s pozorováním UFO a svědkové těchto událostí poté oznamovali také návštěvy podivně se chovajících mužů. Tato svědectví postupem času vymizela, muži v černém však pevně zakotvili v televizích a to hlavně díky americkým filmům, které si z tohoto fenoménu utahují.
Fikce kolem Silent Hill a více pravd
Mnohdy má člověk zafixovanou věc jako pravdivou a je to pro něj tak důležitý fascinující fakt, že si jej nenechá narušit nikdy ničím a jakékoliv zpochybnění je jako rudý hadr před obličejem býka (mimochodem, býk červenou barvu není schopen rozpoznat). Pro někoho jsou to teze rasismu a xenofobie, pro jiného jediné pravdy o výchově dětí a pro mě to byl fakt o městě Centralia v Pensylvánii a jeho napojení na legendu příběhu kolem fiktivního města Silent Hill. A pochybnosti vzbudil jeden malý nevýznamný příspěvek na sociálních sítích…
Vyprávění českého Larryho Kinga
Osoba Jana Krause je dnes pevně spjata výhradně s několikátou verzí talk show s červeným kanape, kdy v divadle zpovídá postupně několikero hostů a více či méně úspěšně baví přítomné publikum a později v sestřihu i televizní diváky. S ohledem na dobu trvání show je nutno podoktnout, že spíše velmi úspěšně, cesta k tomuto výsledku však byla dlouhá a její zákulisí není jednoduché. Právě o této cestě, ale i o dění „za oponou“ nejen tohoto pořadu, ale celkově všech ostatních aktivit autora, vás provede kniha Můj soukromý buzynes, kterou Jan Kraus vydal v roce 2018. Shrnuje v ní důležité milníky svého života od dětství přes všechny možné i nemožné nástrahy života v různých časech.
Filmy, které změnily svět
Věříte v sedmou uměleckou revoluci? Možná byste měli. Stejně jako to už nějaký čas činí francouzské veřejnoprávní rádio, které se ve svém podcastu s názvem Les films qui ont changé le monde ohlíží za nejvýznamnějšími kinematografickými díly 19. až 21. století.
Existují filmy, které pomohly nově definovat obrysy kinematografie a zároveň ovlivnily náš pohled na zásadní společenské problémy. Podcast Les films qui ont changé le monde vám přináší rozbor několika filmů různých filmových žánrů, které se skvěle chopily témat ekologie, světa práce a třeba feminismu. Tento nový seriál navazuje na předešlou sondu do filmového světa „Comment les films changent le monde“, kterou v roce 2022 produkoval Antoine Guillot v režii Vivian Lecuivre, a na sérii „Films qui ont changé nos regards“ v produkci Michèle Halberstadt, režii Dorii Zénine a ve spolupráci s Lilou Boses a společností Sofilm.
Maminko, prosím, přestaň!
Západní seriálový průmysl pro děti a dospívající je něco, co je každému rodiči známo až přespříliš dobře. Od dob Mickey Mousů se však doba posunula dále a sitkomy ze života funky dospívajících jsou denním chlebem na mnoha internetových televizích nebo streamovacích službách, který děti hltají plnou pusou. Co však za takovým pozlátkem a slávou může také stát ukazuje tato kniha s poněkud provokativním názvem. Je však nepříjemně trefný, což každý čtenář pozná už v průběhu čtení a už od poloviny knihy se pomalu modlí, aby se to už konečně stalo. Zpověď Jennette McCurdy je však důležitým čtením bez touhy po senzaci. Jedná se hlavně o varování každému ambicióznímu rodiči, že v touze po iluzorním úspěchu může zničit to nejcennější, co má. Vlastní dítě.
Eduard Ingriš – Muž, který měl být zapomenut
Petr Náhlík – Vokoun | čtvrtek 12. únor, 2015 | Link →
„Léta jsem si dopisoval i s Eduardem Ingrišem. To jméno dneska mladým lidem už mnoho neřekne, pokud jim nepřipomenete slavnou táborovou písničku Teskně hučí Niagara. Ingriš byl nádherný člověk. Potkali jsme ho v Peru, já ho znal jako herce a dirigenta, za protektorátu se v Alhambře hrálo jeho Rozmarné zrcadlo. Po setkání v Peru zase zmizel za horizontem… Pak jsme si začali dopisovat a trvalo to dlouhá léta. V archivu mám tři objemné fascikly vzájemné korespondence včetně jeho hudebních skladeb a nahrávek s autentickým hlasem. Žil v Kalifornii, zemřel v roce 1991: nesčetněkrát Jiřího Hanzelku a mne zval v době naší zakázanosti, kdy jsme vycestovat nemohli. K tomuto člověku jsem měl hluboký vztah, rozumový i citový.“
…tak začíná vzpomínka cestovatele Miroslava Zikmunda v knize „Život snů a skutečnosti“.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 