Televizor by vlastně měl pouze přehrávat obraz a zvuk. Moderní chytré televize jsou však již dávno propojenými „superodposlouchávacími zařízeními“ s mikrofony, obchody s aplikacemi, uživatelskými účty, reklamou a rozsáhlou telemetrií. Aktuální výzkumy zařízení značky LG provedené společností Gamers Nexus a nezávislými bezpečnostními výzkumníky ukazují, jak daleko může tento sběr dat zajít. Některé zjištěné skutečnosti jsou natolik problematické, že přímý přístup televizoru k internetu je z hlediska ochrany osobních údajů stěží ospravedlnitelný.
Televizor se dívá s vámi
Problém nastává tam, kde televizor již pouze nepřehrává obsah, ale sám sleduje, co se na obrazovce děje. Právě k tomu se mimo jiné využívá technologie Automatic Content Recognition (ACR). Televizor přitom analyzuje obrazové a částečně i zvukové signály a vytváří z nich otisky, pomocí nichž lze rozpoznat, co se právě přehrává. Zaznamenávat lze nejen televizní stanice nebo obsah z aplikací, ale také externí zdroje, jako jsou herní konzole, streamovací zařízení nebo jiná zařízení připojená přes HDMI. Pokud se tyto informace propojí s identifikátory zařízení, IP adresami nebo reklamními ID, vznikne z nich poměrně přesný profil používání.
Je známo, že ACR se používá i v Evropě. Společnost Alphonso, respektive LG Ad Solutions, sama popisuje analýzu video a audio dat i zpracování dalších informací o zařízení. Předpokladem má být souhlas: Prohlášení o ochraně osobních údajů pro Evropu.
Obzvláště závažné je, že u zkoumaných zařízení byly údaje zjevně shromažďovány a přenášeny i poté, co byly příslušné možnosti ochrany osobních údajů výslovně odmítnuty. Pokud by se to potvrdilo, nejedná se o malý nedostatek v oblasti ochrany osobních údajů, ale o skandál: uživateli je sice nabídnuto odmítnutí, technicky však zjevně není důsledně respektováno. Kdo zvolí „ne“, může očekávat, že poté již skutečně nebude nic zaznamenáváno ani přenášeno.
Mikrofony a lokální úložiště
Ještě kritičtější je situace u zvukových dat. Při vyšetřování se podařilo z paměti zařízení rekonstruovat hlasová data. Navíc bylo zjištěno, že televizor po hlasovém příkazu pokračoval v nahrávání ještě několik sekund. Hlasový příkaz však neznamená souhlas s následným nahráváním rozhovorů v obývacím pokoji. K tomu přistupuje skutečnost, že se tam často zdržují také členové rodiny, děti nebo návštěvníci, kteří nikdy nesouhlasili s žádnou dohodou s výrobcem.
Ani „offline“ zjevně neznamená automaticky „žádný sběr dat“. Informace mohou být uloženy lokálně a později přeneseny, jakmile televizor opět získá připojení k internetu. Tím pádem ani zdánlivě neškodný nápad nechat zařízení na krátkou dobu online pouze kvůli aktualizaci firmwaru není nutně bezproblémový.
Aktualizace firmwaru
U zařízení LG lze nový firmware obvykle nainstalovat i pomocí USB flash disku. Kdo chce televizor důsledně udržovat mimo internet, může proto v případě potřeby aktualizace nainstalovat ručně, místo aby za tímto účelem zařízení znovu připojoval k internetu.
K tomu je třeba připočítat, že chytré televize dokážou mapovat své Wi-Fi okolí. Názvy Wi-Fi sítí a MAC adresy viditelných přístupových bodů lze mimo jiné využít k určení polohy. Pro samotnou funkci televizoru to vše není nutné.
GDPR a TDDDG
U evropských zařízení by takové jednání bylo z právního hlediska stěží obhajitelné. Podle § 25 TDDDG je ukládání informací do koncového zařízení nebo přístup k nim zásadně přípustný pouze s udělením souhlasu, pokud není zpracování technicky nezbytně nutné. Sledování pro reklamní účely nebo analýza signálu HDMI zjevně nejsou pro zobrazení obrazu nezbytné.
Pokud jsou získané údaje přiřazeny konkrétní osobě nebo domácnosti, vstupuje do hry navíc také GDPR. V takovém případě jde mimo jiné o právní základ, transparentnost, účelové omezení a minimalizaci údajů. Pokud by se nyní zdokumentované chování potvrdilo i u evropských zařízení, jednalo by se podle mého názoru o jasné porušení TDDDG a GDPR, zejména pokud by se údaje nadále shromažďovaly i přes odmítnutý nebo odvolaný souhlas.
Dosavadní výzkumy se však vztahují na zařízení či konfigurace z USA. Zda se aktuální zařízení v EU s evropským firmwarem chovají stejně, není v současné době jasné.
Pi-hole a firewall
Z technického hlediska lze zkusit omezit datový provoz. Pi-hole nebo jiný DNS filtr dokáže blokovat známé domény sloužící ke sledování, reklamě a telemetrii. Neměli bychom si však namlouvat, že pouhým použitím jiného DNS serveru nebo blokovacího seznamu je problém zásadně vyřešen.
DNS filtry fungují pouze tam, kde se spojení navazují přes známé a blokovatelné doménové názvy. Výrobci mohou domény měnit, používat novou infrastrukturu nebo přenášet data přes dosud neznámé cíle či cíle sdílené s legitimními službami. Blokovací seznam tedy reaguje vždy pouze na již známé chování. Může sice sběr dat ztížit a omezit, nenabízí však žádnou záruku, že smart TV skutečně zůstane „tichá“. Nakonec to zůstává hrou na kočku a myš.
Důslednějším řešením by byla brána firewall, která by televizoru ve výchozím nastavení zakazovala jakékoli připojení k internetu a povolovala pouze výslovně schválené cíle. Teprve tím se princip obrátí: neblokují se známé sledovací nástroje, ale v zásadě vše – a povoluje se pouze to, co je výslovně nezbytné. To je výrazně robustnější řešení, pro běžné uživatele však stěží proveditelné.
Nechte televizor prostě offline
Nejjednodušším řešením je proto televizor vůbec nepřipojovat k internetu. Žádná Wi-Fi, žádný ethernet, žádný cloud výrobce. V podstatě pak opět slouží jako obrazovka. Chytré funkce převezme externí přehrávač.
Nejlepší je systém, který si můžete co nejvíce ovládat sami, například malý počítač nebo Raspberry Pi s Kodi. Kdo dává přednost hotovému streamovacímu hardwaru, může použít také Fire TV nebo NVIDIA Shield. Tato zařízení však z výroby rovněž nejsou z hlediska ochrany osobních údajů příliš šetrná. Pomocí upravených nastavení a DNS filtrů lze však chování při odesílání dat alespoň výrazně omezit. Na blogu již najdete návody pro Amazon Fire TV a NVIDIA Shield.
Pravděpodobně nejde o problém výhradně společnosti LG
Tuto problematiku by se však nemělo omezovat pouze na společnost LG. Technologie ACR a podobné postupy jsou v odvětví chytrých televizorů běžné. Ekonomický zájem je zřejmý: díky reklamám a údajům o používání lze vydělávat peníze i po prodeji zařízení.
To však neznamená, že ostatní výrobci automaticky vykazují stejné, obzvláště problematické chování. Zejména v případě zvukových nahrávek, lokálního ukládání do mezipaměti nebo sběru dat navzdory odmítnutým nastavením dosud chybí srovnatelné studie evropských zařízení.
Důsledek je však jasný: televizor nemusí vědět, co přehrávám přes HDMI, jaké Wi-Fi sítě se nacházejí v mém okolí nebo o čem se mluví v mém obývacím pokoji. Lze se pokusit omezit smart TV pomocí DNS filtrů a firewallů. Jednodušší a spolehlivější je však vůbec je na internet nepustit.
Zdroj: Kuketz-Blog | Obrázek: StockCake Blog Kuketz je financován z darů! Přispět můžete zde: https://www.kuketz-blog.de/unterstuetzen/
