Jan Strojil: Co je lepší na prevenci chřipky? Paracetamol nebo ibuprofen? Ani jedno.

Léky, jako jsou Coldrex a Paralen, Nurofen a Ibalgin, Nimesil a Aulin, Voltaren a Dolmina, nebo Aspirin a Acylpyrin… vůbec riziko nákazy neovlivňují. Jsou to všechno léky, které léčí *příznaky* chřipky. Pokud už nakažení jste, pomůžou vám snížit horečku, redukovat zánět, utlumit bolest, cítit se lépe. Ale nijak nesnižují pravděpodobnost nákazy a je úplně zbytečné je brát preventivně.

Co je tedy nejlepší pro vlastní ochranu?

1) Očkování. Přestože letos vakcína „nevyšla“ tak dobře jako jiné roky a rozšíření kmene H3N2 bylo překvapením, neznamená to, že vakcína nefunguje vůbec. Pořád platí, že pokud jste očkovaní, je menší šance, že onemocníte. Tvrdit, že očkovat se je zbytečné, protože vakcína není 100%, je jako tvrdit, že je zbytečné mít doma zámek na dveřích, protože jsou zloději, kteří vlezou oknem nebo zámek rozbijí.

2) Roušky. Něco tak triviálního a samozřejmého se bohužel kvůli odporu k opatřením v době covidu stalo kontroverzní záležitostí, proti které se někteří vymezují z principu. Roušky fungují, proto taky během covidu a lockdownu zmizela většina ostatních respiračních infekcí. Chřipka je kapénková infekce, je těžké si představit, jak by roušky mohly nefungovat. Trhá mi srdce, že když na urgentu vidím v čekárně pacienta s rouškou, není to pacient, který má infekci a myslí na ostatní. Je to typicky pacient po chemoterapii, který se snaží chránit před ostatními. Ohleduplnost není slabost.

3) Zdravý životní styl. Není důvod se bát jít ven jen proto, že řádí chřipka. Procházky na čerstvém vzduchu, rozumná fyzická aktivita (ideálně ne v davu lidí) jsou pořád nejlepší způsob, jak upevňovat celkové zdraví. Bohužel navzdory rozšířenému názoru, ani vitamín C, ani vitamín D nesnižují riziko infekce. Když je budete brát v rozumných dávkách, chybu neuděláte, ale nečekejte, že to něco zásadního udělá (pokud nejste v deficitu). Rozhodně to nenahradí očkování nebo roušku.

4) Ohleduplné okolí. Argumentace „já se chřipky nebojím, já to zvládnu“ úplně ignoruje to hlavní. Všichni ti, kdo skončí v nemocnici, nebo v nejhorším v márnici (ano, chřipka zabíjí), se nakazili od někoho, kdo to „zvládl“. Já se očkuju ne proto, že mám strach, že budu mít horečku a bude mě pár dní bolet celý člověk. Očkuju se proto, že mám strach, že nakazím bráchu nebo mámu. Očkuju se proto, že nechci, aby mne na ambulanci někdo nakazil, ale ještě víc proto, že nikoho nechci nakazit já.

Facebook je momentálně peklo. Pod zprávou, která jen konstatuje „Chřipka se šíří mezi dětmi“ je v komentářích jen sobectví, zloba a agrese. Zpráva o zdravotní sestře, která tak tak přežila těžkou chřipku, má 90 % vysmátých reakcí. Tohle není realita. Odmítám tomu věřit, přestože profily komentujících se zdají být skutečné.

Zažil jsem situaci, kdy jsem dceři pacienta musel říct, že tatínek, kterého nakazila, infekci nepřežil. Zažil jsem situaci, kdy jsem v noci překládal manželku pacienta na KARIM. Zůstal na pokoji sám s prázdnou postelí a strašným strachem. Seděli jsme s ním se sestřičkou a snažili se jej podržet. Říkal nám, že je oba nakazil syn, který nevěřil na viry. O dvě noci později jsem mu musel jít sdělit, že manželka zrovna zemřela.

Nechápu, kde se bere v lidech ta krutost. Nosit roušku, chovat se ohleduplně, očkovat se… proč apel na lidskost vyvolává takovou agresi a vztek? Jsme všichni na jedné lodi.