Jsem docela v šoku z toho, co se v Česku rozpoutalo kolem smrti Charlieho Kirka. Byl to jistě velmi vlivný ultrapravicový influencer MAGA hnutí, který zemřel příšernou smrtí, ale že na něj budeme týden číst chvalozpěvy od (nejen) konzervativních osobností, jsem opravdu nečekal. Dominik Duka slouží zádušní mši v Týnském chrámu a z obdivu ke Kirkovi se vyzpovídali Filip Turek, Daniel Vávra, Zdeněk Hraba, ale třeba i Mikuláš Kroupa. Beru to jako jasný signál, že americké kulturní války se úspěšně šíří světem a Česko bohužel není výjimkou. Celý svět nyní řeší vnitřní problémy Spojených států jako bychom neměli žádné vlastní narativy, žádná svá témata a žádné postoje, které dlouhodobě utvářejí evropskou identitu.

Vzpomínám si na své dospívání a přelom devadesátých a nultých let, kdy jsme se smáli poblázněným republikánům, evangelikálům a americkým konzervativcům. Dělali jsme si z nich legraci za to, co psali o destruktivním vlivu metalu na mládež, jak démonizovali počítačové hry, varovali před pornem, Marilynem Mansonem i gangsta rapem. Jejich vypjatá, konzervativní a moralizující religiozita nám byla k smíchu. Velkou zábavou pro nás bylo utahovat si z afektované republikánky Sarah Palinové a jejích předpotopních názorů na gaye a lesby, na potraty. A naopak nás šokovala její absurdní obhajoba střelných zbraní a debata kolem nich, která bohužel Spojené státy zavedla tam, kde jsou nyní. Jen do srpna v letošním roce v USA došlo už k 309 masovým střelbám a za minulý rok to bylo celkem 586 takových událostí.

Proti dnešním MAGA influencerům byla Sarah Palinová jen slabý odvar a americká debata kolem těchto témat se od té doby neuvěřitelně vyostřila. Interrupce jsou pro tyto ultrakonzervativní mluvící hlavy největším zlem a i Charlie Kirk v jedné debatě argumentoval tím, že by svou desetiletou dceru nechal donosit plod, kdyby byla znásilněna. Nenávist k trans a queer lidem je v tomto prostředí naprostou normou a opět ji běžně šířil i Charlie Kirk. Lidé jako technofeudál Curtis Yarvin zase otevřeně píší o tom, že bílí lidé mají vyšší IQ než jiné „rasy“ a zcela se normalizovala taky představa, že je potřeba zabíjet lidi, kteří se snaží dostat nelegálně do Spojených států. Velmi populární je konspirační teorie o „Velké výměně“, podle níž mají globální elity za pomoci migrace údajně vyhladit bílou populaci. Takhle bych mohl bohužel pokračovat a tohle všechno dnes prokapává do české debaty a amerikanizuje ji to.

Bohužel v tom hrají roli i digitální platformy, které tento obsah přímo či nepřímo rozšiřují po celém světě a ovlivňují tak to, o čem se bavíme a jaká slova volíme. Můžu to klidně i sebeironicky obrátit a napsat, že čeští levičáci dnes vědí mnohem víc o tom, jak probíhají volby v New Yorku, než o problémech Ústeckého kraje. Obojí je součástí stejného problému, kdy našemu veřejnému prostoru naprosto dominují obsahy, které chtějí komunikovat američtí influenceři a podcasteři.

O víkendu jsme to viděli i v Británii, kdy vyšlo 150 tisíc lidí na akci chuligána, provokatéra a krajně-pravicového aktivisty Tommyho Robinsona a v ulicích hlavního města opakovali ta stejná témata, která diktuje americká krajní pravice. Když se tohle všechno tak jako v Británii napojí na velkou nespokojenost s vládou Keira Starmera i frustraci z fungování současného ekonomického systému, vzniká z toho pevné podhoubí pro fašizaci celé společnosti. Není náhoda, že Tommyho Robinsona už několik měsíců silně podporuje americký miliardář Elon Musk, který se tak přímo vměšuje do britské politiky na straně regulérních neonacistů. Poslouchal jsem dnes podcast Guardianu přímo z londýnské manifestace a protestující v ní sice vždy negativně mluvili o migraci, ale kromě toho si stěžovali především na podfinancování veřejných služeb, kolabující veřejné zdravotnictví i ekonomické nespravedlnosti. Vyplývá z toho podle mě, že jejich problémy mají i jiná než ultrapravicová řešení.

Nejde mi o hejtování Charlieho Kirka. Myslím si, že podobně chladnokrevná a zbabělá vražda politického odpůrce – ať už byly motivace vraha jakékoliv, protože je kolem nich zatím velký zmatek – nemá v demokratické společnosti žádné místo. Chybí mi ale debata o tom, proč má americká veřejná diskuze tak zničující dopad na evropské společnosti a proč tak jednoduše přebíráme témata, která nemají s naší realitou často nic společného.

Evropské hodnoty stojí na silném sociálním státu, veřejném a bezplatném zdravotnictví, kvalitním veřejném školství a na ochraně obyvatel před škodlivými vlivy globálního kapitalismu. V posledních letech v těchto oblastech Evropa spíš selhává, ale tyto postoje jsou stále pevnou součástí naší identity a našich dějin. Nic z toho ve Spojených státech nenajdete a Američané nám v tomto ohledu opravdu mohou jen závidět.

A taky že nám závidí, zatímco jiní náš životní styl přímo nenávidí. V tomto smyslu se pravidelně vyjadřuje třeba J.D Vance a další vlivní lidé uvnitř americké administrativy, kteří Evropou nepokrytě pohrdají. Nechali jsme si vsugerovat, že na našich hodnotách a základech našich společností je něco špatně a podléháme americké propagandě. Odráží se to v debatách o přílišných evropských regulacích, velké byrokracii a omezování volného trhu, které dnes v české debatě slyšíme na každém kroku. I toto je důsledek šíření krajně-pravicových myšlenek americké a často taky ruské provenience, které mají jeden jediný cíl – zničit společný evropský projekt a rozparcelovat si jednotlivé státy do vlastní sféry vlivu. A obě strany jsou v tomto úsilí bohužel velmi úspěšné.

Přál bych si, abychom se postupně vyvázali ze závislosti na Spojených státech a začali budovat vlastní systém, který bude schopný těmto silám konkurovat. Bohužel to znamená také bojeschopnou a autonomní evropskou armádu, která dokáže bránit sama sebe a vlastní spojence jako třeba Ukrajinu a která by byla schopná vytvářet větší geopolitický tlak také na ukončení genocidy, kterou před očima celého světa momentálně provádí Izrael v Gaze.

Pro vlastní autonomii a soběstačnost potřebujeme také technologické inovace, razantnější postup proti americkým digitálním platformám a navázání nových spojenectví ve světě. Bez tohoto všeho bude Evropa a Evropská unie stále vnímaná jako jakýsi přívěšek americké zahraniční politiky a vykonavatel transatlantické spolupráce. A v tomto úsilí nesmíme zapomenout na silnou sociální politiku, solidaritu, lidskou důstojnost a lidská práva.

Svou roli v našem selhávání tváří v tvář amerikanizaci naší veřejné diskuze ale evidentně nehrají jen politici a političky, ale také my samotní, kteří nekriticky konzumujeme ultrakonzervativní americký obsah, který se pro nás stává výchozím bodem pro jakékoliv další debaty. Takto sebevědomý evropský postoj rozhodně nevypadá a tento proces bohužel ohrožuje i sociální a ideologickou autonomii a svébytnost evropského kontinentu. Evropské spojenectví se Spojenými státy nám jistě přineslo řadu výhod, ale také obrovské množství katastrof, průšvihů a nepěkných věcí. Spoléhat se na toto spojenectví v době, kdy Americe vládnou fanatici pod vedením Donalda Trumpa, je cestou do záhuby, které se další mocnosti jako USA, Rusko, Čína už nemůžou dočkat. Stále není pozdě začít s budováním naší vlastní, evropské cesty.

Zdroj: Jan Bělíček

Jan Bělíček je literární kritik a novinář. Od konce roku 2019 je šéfredaktorem Alarmu, který v roce 2013 spoluzakládal. Píše o literatuře, kultuře, ale i politice a společnosti. S Pavlem Šplíchalem moderuje podcastu Kolaps a společně s Evou Klíčovou vytvářejí literární podcast TL;DR. | jan.belicek@denikalarm.cz

---

From Ku Klux Klan to QAnon: How Cults Fueled Racist Politics

---