Odvaha nebo pád?

Co přinese budoucnost? Jak bude vypadat naše humanita, až se fašismus, fanatismus a antihumanita rozlijí do všech institucí a temné síly se chopí většiny?

Co zůstane z naší kultury, až se jejich hlas stane zákonem a vypukne ničivá psychická epidemie zlé vůle?

„Největší nebezpečí pro lidstvo není v přírodních katastrofách, ale v temnotě duše, která číhá v každém z nás.“

C.G. Jung

To není nadsázka. To je realita, která už stojí přede dveřmi.

A co bude s námi, pokud přestaneme rozlišovat, co je pravda a co lež a nepostavíme se krutosti?

Před námi nestojí jen volby, ale i osud. Budoucnost neurčí programy stran, ale síla či slabost naší odvahy.

Fašisté nestojí v postranních uličkách. Stojí na pódiích a náměstích, řvou do megafonů své jedovaté pravdy. Shromažďují houfy fanatiků, dávají jim rozkazy k nenávisti a k ničení všeho, co drží společnost pohromadě. Jsou kazatelé zloby a násilí. Nesou oheň, který spaluje soužití – a lidé jim věří.

A mezi nimi stojí i obyčejní sousedé, kolegové, známí z dětství. Jejich tváře se mění, oči se kalí, hlas se přidává k pokřiku davu.

To nejsou „ti někde venku“ – je to někdo, koho potkáváš v obchodě, v tramvaji, na ulici.

Autoritáři a fašisté stojí mezi námi a čekají na chvíli, kdy praskne hráz. Ta hráz nestojí v parlamentu ani na soudech. Je v nás. Každý z nás je jejím kamenem. Když povolíme, proud nás smete.

Temnota už se netýká jen politiky. Už sahá po tobě, po mně, po každém z nás.

To už Evropa zažila. A pokud si myslíme, že dnes jsme odolnější, klameme sami sebe.

Ochrání nás rozum? Je křehký. Pod tlakem strachu a vášní se láme. Když se zvedne vlna afektu, když se rozžhaví krev, rozum umlkne.

A právě proto musíme být hlasitější a jasnější.

Pojmenovat věci pravými jmény.

Jednat hned, být vidět a slyšet, dokud ještě můžeme.

Nespoléhej na politiky, na sousedy, na mladé. Nikdo to za tebe neudělá. Každý z nás musí vyjít ze sebe ven. Čelit temnotě v sobě samém a postavit se jí.

Naše lidství stojí na odvaze říct hlasité ne fanatismu.

Odvaha je dnes mnohem prostší.

Jít vlastním příkladem.

Nevzdat se hodnot.

Nepodlehnout pasivitě.

Ukázat, že lidskost má ještě sílu.

Zlo je jasné, má svá konkrétní jména a příslušnost. Jasnější už být nemůže. Ale může svou násilnou podstatu zkonkretizovat tím, že získá politickou moc.

ALE TO OPRAVDU NECHCEŠ !!!

Budoucnost nepřijde sama od sebe. Budoucnost jsme my. Pokud teď selžeme, neztratíme jen demokracii, ale ztratíme i to, co z nás dělá civilizaci – duši, která pečuje a miluje.

"Nestačí už jen volit. Musíš ukázat, kým doopravdy jsi. Teď se musíš stát součástí odporu proti autoritářství, a když demokracie zvítězí, musíš se stát i její tvořivou silou. Už nikdy jen pasivně nepřihlížet".