Ženy, které navazují vztahy s odsouzenými násilnými muži, jsou paradoxně v menším ohrožení. Vztah s kriminálníky si romantizují, protože nezažívají běžné každodenní konflikty a stojí spolu jakoby proti celému světu.
Od mrazivých případů Teda Bundyho a Jeffreyho Dahmera až po moderní vrahy, jako je Chris Watts a fanatik do erotických videí Luigi Mangione. Všichni tito zločinci přitahují oddané obdivovatelky, kteří s nimi navazují vztahy nebo se za ně dokonce vdají, zatímco jsou za mřížemi. Psychologie, která se skrývá za touto přitažlivostí, je složitá a má kořeny v nejrůznějších faktorech, od traumatu až po touhu po kontrole.
Forenzní experti, psychologové a výzkumníci zkoumali tuto zvláštní, ale přetrvávající fascinaci a snažili se odpovědět na otázku, proč se některé ženy zamilují do nejnebezpečnějších mužů ve společnosti.
Syndrom Bonnie a Clyda
Termín hybristofília se poprvé objevil v článku sexuológa Johna Moneyho v roce 1986. Popisuje parafilie – stav zahrnující abnormální sexuální touhy –, při kterém člověka přitahuje osoba, která spáchala ohavný zločin, například vraždu nebo znásilnění. Hybristofilie, nazývaná také syndrom Bonnie a Clyda, vysvětluje, proč některé ženy píší milostné dopisy mužům odsouzeným k smrti, posílají jim peníze nebo se za ně dokonce vydávají ve vězení.
Nejznámějším příkladem hybristofilie je bezpochyby příběh Bonnie a Clyda. Notoricky známý pár – Bonnie Parkerová a Clyde Barrow – se ve třicátých letech 20. století stal předmětem nesčetných filmových zpracování. Jejich příběh byl vykreslen jako romantická, láska bez jakýchkoli hranic, která vzdorovala společenským pravidlům a zákonům.
Realita však byla mnohem temnější. Dvojice byla zodpovědná za sérii loupeží a vražd a jejich útěk napříč Amerikou skončil brutálním policejním zásahem, během kterého byli oba zastřeleni. Přesto se jejich obraz v kultuře proměnil v symbol zakázané vášně a rebelie, což odráží nebezpečný fenomén: romantizaci násilníků a kriminálních činů.
Jejich příběh často slouží jako učebnicový příklad hybristofilie, psychologické náklonnosti, při které se člověk zamiluje do zločince, často vědomě a s fascinací pro jeho nebezpečnost.
Motivácie vzťahov
Forenzní psycholožka Katherine Ramslandová studovala motivace těchto vztahů a zjistila, že ženy často uvádějí tyto důvody:
- věří, že dokážou napravit nebo vyléčit násilného muže,
- přitahuje je dětská zranitelnost, kterou si u těchto vrahů představují,
- snaží se o mediální pozornost, která přichází společně se spojení s neslavně známou osobností,
- vztah s uvězněným mužem vnímají jako dokonalý romániék bez každodenních konfliktů, domácích prací či odpovědnosti.
Primitivní instinkty
Leon F. Seltzer, psycholog pracující se ženami, které přitahují nebezpeční muži, naznačuje, že některé z nich jsou ovlivněny primitivními instinkty. Představa dominantního, mocného muže jako ochránce sahá až do lidské evoluce a přitahuje některé ženy, přestože si uvědomují nebezpečí, které pro ně tito muži představují.
Tato porucha se vyskytuje spíše za velkou louží, což do jisté míry souvisí s kulturními rozdíly. Velkou roli však hraje také to, zda je jedinec submisivní, jaký vzorec chování ve vztahu pozoroval u svých rodičů a jaké byly jeho předchozí vztahy.
Je důležité rozlišovat mezi pasivní a agresivní formou hybristofilie. Pasivní forma spočívá v obdivu k vrahovi, touze po vzájemném kontaktu a víře, že je dokážou změnit. Agresivní forma je mnohem nebezpečnější. Jedinci, kteří jí trpí, jsou nejen sexuálně přitahováni činy zločinců, ale často jsou také spolupachateli trestných činů. Například pomáhají svým sadistickým partnerům vyhledávat a lákát oběti, zahlazovat stopy nebo se přímo podílejí na vraždě či jiném zločinu.
Ačkoli je hybristofilie klinický pojem, ne všichni jedinci, které přitahují „darebáci“, spadají do této psychologické kategorie. Svou roli hrají i jiné, hluboce zakořeněné sociální, emocionální a kulturní faktory.
Kontrola nad vlastní bezpečností
Heather Mooneyová, hostující profesorka na Le Moyne College, strávila roky výzkumem publika žánru true crime – konkrétně tím, proč jsou jeho hlavními konzumentkami právě ženy. A co zjistila? Více než 70 procent diváků, posluchačů a čtenářů tohoto žánru tvoří vysokoškolsky vzdělané ženy ve věku od 18 do 34 let.
Když se Mooneyová zeptala žen, proč je tyto znepokojivé příběhy přitahují, nejčastější odpověď byla překvapivá: pocit bezpečí a lepší pochopení nebezpečí. „Pro mnoho žen představují skutečné zločiny jakousi formu preventivní výchovy,“ vysvětlila profesorka. „Chtějí se naučit rozpoznávat varovné signály a získat triky, jak se co nejlépe chránit před tím, aby se samy staly obětí podobného zločinu.“
Deborah Jaramillová, docentka filmových a televizních studií na Fakultě komunikace Bostonské univerzity, pozoruje ve svých hodinách podobný vzorec. Mnoho žen se spojuje kvůli skutečným zločinům, vyprávějí si příběhy a diskutují o tom, jak zůstat v bezpečí ve světě, který se často jeví jako děsivý. „Poslouchání a sledování těchto příběhů má něco, co buduje pocit solidarity. Ženy se ztotožňují s oběťmi a tím se ztotožňují i samy se sebou.“
Potřeba mít kontrolu nad vlastní bezpečností by mohla vysvětlovat, proč některé ženy přitahují odsouzení vrazi. Pokud je ten nejhorší typ muže – násilný, manipulativní predátor – bezpečně za mřížemi, nepředstavuje přímou hrozbu. Paradoxně tak může vztah s kriminálníkem v „kontrolovaném prostředí“ působit bezpečněji, než kdyby čelil nepředvídatelným hrozbám reálného světa.
Morální nadřazenost
Podle psychiatričky Katherine Ramslandové, která se zabývá profilováním sériových vrahů, existuje ještě jeden aspekt – pocit morální nadřazenosti. „Když sledujeme zločiny, máme tendenci se srovnávat s pachateli a ujišťovat se, že my bychom nikdy nic takového neudělali,“ řekla. Tento vnitřní dialog podporuje identitu a morální sebereflexi.
Přitažlivost sledování obsahu true crime sahá daleko do historie. Podle evoluční psychologie si lidé již v pravěku museli vyvinout schopnost rozpoznávat hrozby, aby přežili. Změnila se pouze forma, jakou dnes tuto „ochrannou zvědavost“ praktikujeme.
Charisma vrahům přidávají také média a sociální sítě.Co fascinuje muže?
Diváci žánru true crime nejsou jen ženy. I muži považují tento obsah za poutavý. Jak zjistila Mooneyová, muži, kteří sledují tento žánr, tak často činí z touhy chránit své blízké. Jiné muže zase fascinuje kriminální psychologie a po zhlédnutí nebo poslechu obsahu o skutečných kriminálních případech si dokonce volí kariéru v oblasti trestního práva, policejního vyšetřování nebo forenzní vědy.
Z vrahů celebrity
Činy násilníků by měly vzbuzovat odpor, ale není tomu tak. Z negativních postav příběhů skutečných zločinů se stávají populární osoby. Příčinu vzestupu tohoto moderního fenoménu lze hledat v nárůstu digitálních dovedností uživatelů sociálních sítí, lepší dostupnosti internetu a také samotného obsahu o násilných trestných činech. Studie z roku 2023 zjistila, že platformy jako TikTok, YouTube a Reddit umožňují uživatelům otevřeně diskutovat o své lásce k vrahům, přičemž je často glorifikují a romantizují způsoby, které by byly před desítkami let společensky nepřijatelné.
„Pokud sociální sítě poskytují anonymní prostor pro vyjádření vlastního názoru, někteří jedinci je využijí k veřejnému obdivování nebo dokonce fantazírování o zločincích,“ uvádí se ve studii.
K celé věci přispívá i stupňující se mediální šílenství. Sérioví vrazi se stávají známými jmény, jejich příběhy jsou adaptovány do filmů, dokumentů a podcastů. Někteří z nich dokonce získávají a později rozšiřují fanouškovskou základnu. Média často soustředí pozornost na jejich osobnost, minulost nebo vzhled, čímž je zlidšťují nebo romantizují a zároveň vytlačují příběhy obětí do pozadí. Tento fenomén má dopad na veřejné mínění i na trestní systém.
Rozhovory s vrahem
Tento trend můžeme pozorovat na příkladu snad nejplodnějšího zločince v americké historii, Theodora „Teda“ Bundyho, kdy média často zdůrazňovala jeho šarm (opět se jedná o individuální kritérium) a inteligenci, což zakrývalo skutečnou brutalitu jeho činů, a to jen kvůli sledovanosti, respektive poslechovosti.
V roce 2019 natočila nejsledovanější streamovací služba dokumentární seriál s názvem Rozhovory s vrahem: Výpověď Teda Bundyho, který je prošpikován archivními záběry a zvukovými nahrávkami z doby, kdy byl Ted Bundy v cele smrti.
Služba se distancovala od podněcování k hybristofilii a požádala diváky, aby přestali Teda Bundyho nazývat přitažlivým. Poté se objevila nová upoutávka na připravovaný film Extremely Wicked, Shockingly Evil and Vile (Zlo s lidskou tváří), ve kterém hraje bývalý idol teenagerů Zac Efron, jeden z nejatraktivnějších mužů.
Hitem se stal také fiktivní seriál You (Ty) s Pennem Badgleym v hlavní roli jako pohledný zabiják, který je ochoten udělat cokoli, aby se stal součástí života ženy, do které se zamiloval. Následně zavraždí každého, kdo by mohl jeho současné partnerce zabránit, aby se do něj zamilovala, a díky své nenapravitelné aroganci a komplexu spasitele se mu to vymkne z rukou. Takovéto zobrazení se sexsymboly v hlavních rolích může vyvolat dojem, že zločin je zajímavý, čímž lidé přesouvají soucit z obětí na pachatele.
Důležitý je tedy způsob zpracování případů, objektivní vyprávění faktů a potřeba odpovědného zpravodajství, které respektuje důstojnost obětí a nešíří senzace na úkor pravdy. Stejně tak by se tvůrci tohoto typu obsahu měli zaměřit na význam nebo pravdivost jednotlivých aspektů případů a nevybírat informace selektivně podle toho, co je pro diváky atraktivní.
Obdivovatelky stály v řadě
Ačkoli existence hybristofilie sahá hluboko do historie, fenomén takzvaných groupies of serial killers můžeme poprvé pozorovat právě během soudního procesu s Tedem Bundym. Desítky mladých žen se shromáždily před soudní budovou, některé se dokonce oblékly a upravily tak, aby se podobaly jeho obětem a aby pro svého idola vypadaly přitažlivěji. Jedna zašla ještě dál. Během soudního procesu se oženil s jistou Carole Ann Booneovou, která byla v tomto případě vyslýchána. Podplacením dozorců se jim podařilo domluvit manželské návštěvy, které nakonec vedly k narození jejich dcery Rose.
Booneová dlouho trvala na nevině svého manžela, i když už byl odsouzen k trestu smrti. Prozření přišlo až tehdy, když se Bundy pokusil dohodnout s prokuraturou a prozradil jí místa, kde pohřbil těla svých obětí.
Během výkonu trestu ve vězení dostal Ted Bundy nespočet milostných dopisů. A to vše v době bez sociálních sítí. Portál History Collection shromáždil čtyřicet faktů o tomto zločinci.
Příliš hezký
Mnohem větší ohlas ve světě vyvolal případ Wada Wilsona (nezaměňovat s alter egem fiktivní postavy Deadpoola z komiksů Marvel). Brutální vrah ze západního pobřeží Floridy se v roce 2019 stal středem pozornosti kvůli svým brutálním činům, když během několika hodin zavraždil dvě náhodné ženy. Následně se svěřil svému otci po telefonu, když mu popsal každý detail svého řádění. Ten kontaktoval policii. Vrah byl odsouzen k trestu smrti. V červnu byl převezen do nápravného zařízení Suwannee s šestým stupněm ostrahy. V nejbližších měsících se dozví přesný termín popravy.
Klíčovou roli v procesu s Wilsonem sehrály sociální sítě, kde diskutující podrobně rozebírali soudní řízení. Krátce po jeho zatčení se na TikToku objevila videa, která nekladla důraz na jeho zločiny, ale na vzhled zločince. Stovky žen přidaly k záběrům z soudní síně zamilovanou hudbu a filtry, doprovázené textem „Jsem zamilovaná do zločince“. Na internetu dokonce začala kolovat petice za jeho okamžité propuštění.
Jeho tetování na tváři, včetně úsměvu lebky a dokonce i svastiky pod pravým okem, jako by jen umocňovaly image zlého chlapce. Jeho vzhled mu vynesl přezdívku Joker podle známého komiksového padoucha. Obdivovatelky mu do vězení posílaly tisíce dopisů, některé s explicitním obsahem. Dokonce i soudce, který ho odsoudil k smrti, se ocitl v centru pozornosti. Mnoho Wilsonových fanoušků se na něj obrátilo s prosbami, aby mu ušetřil život.
Média do jisté míry sehrála roli v popularizaci odsouzeného vraha. Vytvářením a šířením obsahu o něm si mnoho žen vytvořilo falešný pocit blízkosti k Wilsonovi a tyto ženy zároveň vytvořily jakousi komunitu. K jeho popularitě přispívají i další faktory. Jeho násilné a zdánlivě nesmyslné zločiny spolu s rozsáhlou mediální pozorností ho proslavily i za hranicemi Spojených států. Navzdory tetování na tváři má jistou charismatickou přitažlivost a objektivně ho lze považovat za fešáka. Navíc jeho obdivovatelky mají jedno přesvědčení: je víc než jen zločinec a ony ho mohou změnit.
O fascinace brutálním vrahem, který zabíjel čistě pro osobní potěšení, se na jedné z tiskových konferencí vyjádřila i státní zástupkyně. „Dělám to už 34 let a musím říct, že jsem nikdy neviděla nikoho tak zlého jako Wade Wilson. A nikdy jsem nebyla tak ohromena, když jsem viděla některé lidi v komunitě, kteří si opravdu myslí, že je dobrý nápad podporovat někoho tak nepříjemného,“ řekla Amira Foxová.
Mstitel kolabujícího systému zdravotníctva
Podobný vzorec uznání od fanoušků či prerůstání zaslepenosti do sňatku mezi vězeňskými zdmi můžeme pozorovat i u dalších sériových vrahů. Vzpomeňme na zesnulého Charlese Mansona, vraha herečky Sharon Tateové, nebo Chrise Wattse z Colorada, který zavraždil svou rodinu a také byl zasypán značným množstvím obdivných dopisů.
Nečekanou a znepokojivou vlnu obdivu vyvolal také nedávný případ mladíka Luigiho Mangioneho. Na začátku prosince loňského roku chladnokrevně popravil šéfa společnosti UnitedHealthcare Briana Thompsona, který se chystal vystoupit na konferenci pro investory v New Yorku. Po vraždě se na sociálních sítích strhla vlna hněvu právě na generálního ředitele pojišťovny a obecně na americký systém zdravotního pojištění. Mnozí vraždu glorifikovali.
Kromě vraždy byl Mangione obviněn z dalších jedenácti trestných činů, mimo jiné z nedovoleného držení zbraně, padělání dokladů totožnosti a stalkingu. Podle orgánů činných v trestním řízení byl Mangione motivován rozhořčením vůči společnostem, které nazval „parazitickými“ zdravotními pojišťovnami. V manifestu nalezeném po zadržení Mangione vyjadřuje nelibost vůči korporátní Americe a odsuzuje zdravotnictví za upřednostňování zisku před péčí.
Inteligentní absolvent prestižní školy
Jak píše portál BBC, Luigi pochází z prominentní rodiny. Navštěvoval prestižní Gilman School, kde patřil mezi premianty. Po studiích se zajímal o pokročilé technologické oblasti – umělou inteligenci a strojové učení. Před údajným zločinem pracoval jako datový inženýr v Kalifornii. Jeho intelektuální úspěchy vyvolaly mnoho otázek, jak se člověk s takovým talentem může odhodlat k tak ohavným činům.
Při surfování na Havaji utrpěl zranění zad a kvůli přetrvávajícím bolestem podstoupil operaci, která podle nejmenovaného zdroje nebyla úspěšná a po ní Mangione údajně „úplně zešílel“. Právě neúspěšná operace mohla ovlivnit jeho pohled na zdravotnický průmysl.
V březnu se objevil další skandál. Mangione údajně natočil více než dvacet videí s pornografickým obsahem. Část populace s hybristofilními rysy to považuje za soukromou záležitost, která s případem přímo nesouvisí.
Bojovník proti nespravedlnosti
Dvacetšestiletý absolvent prestižní Ivy League s výraznou charismou a minulostí oblíbeného studenta se pro mnohé stal symbolem odporu proti systému, který vnímají jako chamtivý a bezcitný. Zatímco prokuratura zdůrazňuje brutalitu činu, Mangioneho příznivci ho vykreslují jako „muže, který se postavil proti nespravedlnosti“. Jejich počet roste – od internetových fór přes veřejné petice až po osobní dopisy, které denně zaplavují adresu soudu.
Fanatičtí příznivci projevili obrovský zájem dokonce i o oblečení, které měl vrah na sobě při soudních jednáních. Merino svetry se v internetových obchodech okamžitě vyprodaly a virální se staly i fotografie Mangioneho spoutaných holých kotníků v hnědých mokasínách.
Mangione sám veřejně přiznal, že ho zájem veřejnosti překvapil. Poděkoval za podporu, ale zároveň fanoušky požádal, aby mu neposílali tolik fotografií. „Jsem vděčný za každý dopis, ale je jich opravdu hodně,“ vzkázal prostřednictvím svých právníků.
Nerovnost a frustrace
Jeho podpůrná webová stránka zveřejňuje stovky zpráv od lidí různých národností, vyznání a sociálních vrstev. Často se jedná o osobní příběhy lidí, kteří přišli o příbuzné kvůli nedostupné a finančně nákladné zdravotní péči. Mnozí v něm proto vidí hlavního bojovníka v této silně polarizující tématu.
Před budovou soudu se během jednání objevují příznivci s transparenty požadujícími reformu zdravotnictví. Nechybí ani plyšové figurky Luigiho – známé postavy z videoher Mario Bros. – jako ironický odkaz na jeho jméno.
Ačkoli má být případ nejprve projednán na úrovni státu, Mangione je umístěn ve federální věznici v Brooklynu spolu s dalšími významnými obžalovanými, včetně rappera Seana „Diddyho“ Combse, bez možnosti propuštění na kauci.
Ačkoli veřejnost zůstává rozdělena, jedno je jasné: Mangioneho případ už dávno není jen otázkou viny nebo neviny. Jedná se o širší společenskou diskusi o nerovnostech, frustraci a o tom, kam jsou někteří jedinci ochotni zajít, když systém selhává.
Nástrahy žánru true crime
Nejen ve světě, ale i na Slovensku patří žánr o smrti a motivech vrahů páchat zlé činy mezi nejoblíbenější. Podle Barbory Brzákové Krelové, psycholožky z platformy ksebe a bývalé psycholožky zboru vězeňské a justiční stráže, témata násilí a zločinů v nás vyvolávají silné emoce, což je pro mozek mimořádně poutavé. Dochází k aktivaci těch oblastí mozku, které jsou spojeny s adrenalinovou reakcí, podobně jako při sledování thrillerů nebo hororů.
Rozdíl však spočívá v tom, že true crime je pravdivý, a proto vyvolává silnější emocionální odezvu. Pro mnoho konzumentů tohoto obsahu se jedná zároveň o formu učení – poznávají fungování psychiky zločinců v bezpečném formátu, z pohodlí domova.
Autoři podcastů s kriminální tematikou podrobně zkoumají jednotlivé vyšetřovací spisy, obvykle s předpokladem, že ti, kteří byli za zločin odsouzeni, byli skutečně vinni a zasloužili si trest.
Podcast Serial v roce 2022 oživil případ studenta Adnana Syeda, který údajně zavraždil přítelkyni. Na základě zjištění tvůrců podcastu vedl jeho případ k přehodnocení konečného verdiktu soudu (doživotní vězení) a po 23 letech vězení byl propuštěn na svobodu kvůli nedůvěryhodnosti důkazů. To vedlo k vzniku nového žánru, který často předpokládá opak a má v úmyslu to dokázat. Hlavní protagonisté příběhů jsou nevinní nebo – jako v případě bratrů Menendezových, kteří zabili rodiče – vinní, ale vyžadují náš soucit, a proto nám vnucují myšlenku, že ve skutečnosti si tak přísné tresty nezaslouží.
Amatérské interpretace zločinů
Jelikož autoři těchto podcastů jsou pouze amatérští detektivové a nemají odborné znalosti v oblasti forenzní vědy ani trestního práva, dochází velmi často k tomu, že jsou za podezřelé označeny nesprávné osoby. Součástí diskuse jsou často i rodiny obětí. Ty mohou být obviněny z různých činů nebo musí alespoň snášet fakt, že vražda jejich blízkého se najednou stává zábavou pro miliony cizích lidí.
Situaci můžeme ilustrovat na příkladu komediálně-dramatického seriálu Only Murders in the Building (Premiéra seriálu byla v srpnu 2021), který sleduje tři nesourodé spolupracovníky žijící v newyorském bytovém domě, kde došlo k vraždě. Trio se rozhodne nahrát true crime podcast a zároveň se pokusí případ vyřešit.
Ačkoli oslavování zločinců může být za hranicí, příběhy skutečných zločinů nastavují zrcadlo strachu, předsudkům a hodnotám naší společnosti. Otázkou není jen to, proč se některé ženy zamilují do vrahů, ale také to, co to vypovídá o světě, ve kterém žijeme.
Navzdory mnoha případům hybristofilie, které lze interpretovat, zůstává tento typ parafílie do jisté míry záhadou a výzkum tohoto tématu je stále v plenkách.
Zdroje: Veda na dosah | Lawyer Monthly, AP, Recreational Crime, History Collection, Cosmopolitan, BBC, archív VND
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 