Titul Vraždící děti autora Cliffa Linedeckera zavede čtenáře do hloubi deseti příběhů rodin s velmi špatným koncem. Jejich na první pohled nejzranitelnější členové se rozhodli z různých důvodů skoncovat s těmi, kdo jim měli být na světě nejblíže. Každý příběh je jiný a u přibližně poloviny z nich si čtenář uvědomí, že pachatel a oběť nemají tak jasně přiřazené role. Pokud pomineme příběhy majetku chtivých rozmazlených potomků, v knize se dočtete o případech hrubého zanedbání péče, sexuálního zneužívání i týrání pod vlivem náboženského fanatismu a to vše z rukou rodičů. Právě tyto příběhy jsou u následného soudu ty nejzajímavější, jelikož nejsou jednoznačné. I přes lákavé téma a poněkud nelíbivou obálku se však jedná o slabší knihu k tématu a jako celek se nebude jednat o nic, k čemu se úmyslně budete vracet. Kniha vám na první přečtení předá vše podstatné a je pravděpodobné, že i přes zdánlivou hrůznost tématu po jejím dočtení půjdete světem dál bez větších emocí.
Kniha Vraždící děti patří do zlatého fondu devadesátkového braku a i když se veze na vlně populárního tématu dodnes, kniha sama zase až taková bomba není.
Zřejmě tvrdá slova hned v úvodu seznámení s knihou, ale s ohledem na stále trvající nadšení kolem tématu jen sehnat tuto knihu z druhé ruky (nová už se dlouho neprodává) není úplně laciné, čímž kniha dostává punc jisté exkluzivity. Tímto chci poděkovat velmi rozumnému uživateli bazarového serveru, který knihu vystavil za odpovídající cenu, protože svést se na vlně nadšení a vypláznout násobně víc, tak je tato recenze mnohem vzteklejší.
Ale ke knize samotné, proto tu jsme.
Kniha obsahuje deset obsáhlejších případů a dlouhý úvod zasvěcující čtenáře do tématu vražd rodičů z rukou jejich dětí. Je to užitečné počtení, byť poněkud unylé. Ale samozřejmě počítám, že většina si jej jako já se zájmem přečte, aby porozuměla očekávané náloži na dalších stranách.
Pokud jste četli velmi podobnou knihu Vraždící doktoři, struktura knihy a každého příběhu pro vás nebude překvapením. Každá kapitola začíná činem, pak dopadením pachatele a pokračuje vyšetřováním policie a následným soudem. Podrobnosti o činu samotném zde téměř nejsou a autor se v nich rozhodně neutápí. Naopak. Opět je zde důraz na samotný soud, zjevně v USA oblíbená show na pozadí vražd. Ještě považuji za nutné doplnit, že všechny případy jsou z USA.
Výběr činů však již není tak jednoznačný svými motivy. Když se ještě jednou vrátím k velmi podobné knize Vraždící doktoři, zde jsme mohli spařit třináct zrůd a třináct odsouzení. Samozřejmě jsme to všem odhaleným viníkům přáli!
Jenže tady u přibližně poloviny případů tušíme, že to není tak jednoduché, jak se zdá. I když chtivé zmetky s výchovnou chybou na stránkách najdeme, případy týraných dětí, dětí v rodinách náboženských fanatiků a pohlavně zneužívané děti, to je jiná kapitola. V některých případech původně oběti volaly poměrně dlouho o pomoc, ale nezájem společnosti i úřadů je přetavil ve vrahy. V jisté části života jim došlo, že pokud situaci nevezmou do vlastních rukou, zemřou. A jejich malí sourozenci taky. Ale předtím si projdou hradbou pekelných plamenů a to poznání zrající okoralé duše donutilo ukončit vše vlastní rukou. Hned.
„Ano,“ odpověděl mladík. „Cherryl řekla, že v tom nemůžeme JoAnn nechat. Já na to, že já jsem to týrání taky prodělal. Ona taky, a teď bude řada na JoAnn.“
V tomto je kniha velmi výjimečná a emocionální a u minimálně tří příběhů si řeknete, že tady je viníků mnohem více než děti dotlačené ke krajnímu řešení. Následný rozbor těchto případů je velmi zajímavý, jelikož řeší morální dilemata. Vyřeší je však velmi zajímavě i s ohledem na motivy a následné chování vrahů a rozhodně tyto části knihy patří k nesmírně zajímavým.
Příběhy rozmazlených fracků se špatnou partou, co brokovnicí vyřešili problém prázdného prasátka, ale ne již své duté hlavy, ty jsou již o něco méně emocionální a nezanechají ve čtenáři takovou stopu. Doporučuji však zkusit si vyhledat na specializovaných webech osudy i těchto dětských vrahů. Učinila jsem tak u jedné velmi vyrovnané bezcitné krásky, která se na svobodu přes svou velkou snahu už nepodívala a mohu říct, že vězení pleti škodí. I kráse jako takové.
Titul sám je produktem své doby. Dnes by se dalo říct neurazí, nenadchne, ale dá se k tématu najít mnohem lepší literatura a materiály. Rozhodně nezatracuji možnost seznámit se se zajímavými případy amerického soudnictví na hranici morálky i zdravého rozumu. Ale pokud budete stát před rozhodnutím investovat do knihy věší obnos nebo ne, doporučuji to ne. Kniha není ničím výjimečná a investice se vám nevrátí. A pokud se ke knize sami ještě někdy vrátíte, budete se asi sami sebe ptát, co v ní vůbec hledáte.
Nejedná se o nic světoborného a pokud téma nestudujete hlouběji nebo knihy tohoto tématu nesbíráte, tak pokud si ji nepřečtete, o nic nepřijdete. Exkluzivní kousek z ní dělá jen děsivé téma a hnusná obálka, která slibuje víc, než kniha nakonec nabízí.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 