Název knihy Bratrstvo tajných hrobů může evokovat nepovedenou parodii na indiánské příběhy, jedná se však velmi kvalitní počin z pera Viktorína Šulce zpracovávající vzpomínky špičky ostravské kriminalistiky, Luboše Valeriána. V několika tématických celcích prochází oba muži událostmi starými několik desetiletí a přibližují detaily vražd a dopadení pachatelů. Kniha postrádá prázdné emoce a zaměřuje se na skutečnou policejní práci a navazující práci dalších odborníků příbuzných oborů. Pokud hledáte kvalitní četbu v nyní tak žádaném žánru true crime, doporučuji sáhnout po tomto již starším kousku nabitém případy ze severní Moravy. I přes starší datum vydání je kniha stále aktuální a nabízí nesmírně zajímavý vhled do nedávné kriminální historie kraje.
Knihy Viktorína Šulce nepatří mezi ty jednoduché k tématu, ale pokud se soustředíte na fakta a nepožadujete sentiment, jedná se o nejlepší možný výběr. Jeho knižní série mapující sexuálně motivované vraždy napříč republikou i časem je silně návyková věc, ale i jeho samostatné menší knihy stojí za pozornost. Zvláště když se podívá na sever Moravy a nechá promluvit místní kriminalistickou špičku.
Luboš Valerián je znám spíše lokálním nadšencům nebo skutečným znalcům tématu. Nesahají po něm filmové štáby jako po Jiřím Markovičovi a přitom je to také on kdo má za sebou vyřešené případy těžké na vyšetřování i psychiku. Nazývat jej však ostravským Markovičem není a nikdy nebylo přesné. Tito dva muži, byť je dělila minimálně generace a půl republiky, se stali fenomény ve svých působištích.
Za Lubošem Valeriánem však zůstává publikační činnost schovaná v protokolech a esejích pouze pro potřeby policie ČR, mít v rukou knihu jeho vzpomínek a komentářů je výjimečnější než se zdá. Stejně jako možnost sledovat jeho myšlenky, jejich návaznost a pronikat s ním do jeho významných případů. A to je právě to, co tato skvělá kniha nabízí.
Viktorín Šulc postupuje případ k případu, jak je jeho zvykem, nahlíží do protokolů, pitevních i odborných posudků, a provází čtenáře nelibou historií ostravského regionu i jeho širšího okolí. Není to pěkná podívaná, ale právě osoba Luboše Valeriána dodává každému případu uklidňující systematičnost.
Kniha je dělena do oddělených kapitol a podkapitol a je možné ji číst na-přeskáčku, pokud čtenář nechce postupovat dle zvyklostí od začátku do konce. Osnova každého příspěvku je pokaždé shodná a přesná jako šetření případů samých. Srozumitelně spolu dva muži rozmlouvají o smutné historii včetně vražd dětí a bilancují vraždu za vraždou. Kvalitní spisovatelská i policejní práce je vidět v každém řádku a doplňující fotodokumentace přivádí čtenáře až na místo zločinu.
Jestli však v knize něco chybí, jsou to přehnané emoce a patos. Žádné zbytečné zabíhání do nepodstatných detailů, nic takového. Pro milovníka tématu a ne uslintaných emočních keců je tato kniha pastva pro oči i mozek. Obsahuje mnoho cenných lokálních informací a pokud by někdo zatoužil podívat se na místa zločinů samotných, z vyprávění je dokáže snadno lokalizovat a srovnat si tehdy a teď. Jedná se o vraždy na pomezí osmdesátých a devadesátých let a autor necouvne před žádnou událostí.
Pokud z předcházejících řádků nabýváte pocitu, že vyjadřuji určitou náklonnost k ústřední postavě knihy, a to Luboši Valeriánovi, máte pravdu. V našem kraji jej stále považuji za jednoho z nejlepších odborníků v kriminalistice a i když si práce již zesnulého pana Markoviče velmi vážím, pro mě bude nadále největší osobností tzv. mordpart právě Luboš Valerián. Proto doporučuji využít vzácné příležitosti, kdy promluvil mimo oficiální policejní kanály a ponořit se do jeho zajímavých vzpomínek. Které navíc často připomínají i jeho kolegy a nadřízené, kteří už často nejsou mezi živými.
Kniha sama není tak tlustá jako jiné autorovy počiny, ale je nabitá zajímavými informacemi a neměla by uniknout žádnému z milovníků nyní tak oblíbeného žánru true crime. Pokud si však libujete v patosu a prázdných slovech, zde je nenajdete. A to je dobře.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 