Často si myslíme, že úspěšní lidé si svůj úspěch tvrdě vydřeli a že je „zasloužený“. Nejde však o nic víc, než o kapitalistickou esoteriku, která v konfrontaci s reálným světem neobstojí ani vteřinu.
Nikdo samozřejmě nepopírá, že práce, vůle a vhodné vlastnosti, jako je například vzdělání, talent, ale i např. kontakty, původ atd. nejsou pro tzv. „úspěch“ důležité. Naopak, jsou často (ale také ne vždy) jeho předpokladem. Stejně jako mužstvo, která ani jednou nevystřelí na bránu, nemůže dát (nebo jen s téměř nulovou pravděpodobností) gól.
Rozhodující roli v našich životech totiž hraje náhoda (a její součástí je štěstí nebo smůla). Už jen to, že jsme se narodili, je obrovská náhoda, a stejně to pokračuje celý život. Problém výše uvedeného magického myšlení spočívá především v tom, že zaměňujeme důsledek za příčinu a že náš mozek neumí brát v úvahu pravděpodobnost.
Co v této souvislosti píše Nassim Taleb?
„Můžeme měřit úspěch člověka pouze podle jeho výkonnosti a osobního bohatství? Někdy ano, někdy ne. Uvidíme, jak si v každém okamžiku velká část podnikatelů s vynikajícími výsledky nevede lépe než náhodně hozené šipky. Zajímavé je, že v důsledku určitého zkreslení se vyskytnou hromady případů, kdy ti podnikatelé s nejmenšími schopnostmi jsou nejbohatší. Nikdy si však nepomyslí jakou roli v jejich výkonnosti hrálo štěstí.
Šťastní hlupáci se totiž nedomnívají, že jejich úspěch je pouze výsledkem čistého štěstí – z definice ani nevědí, že do této kategorie spadají. Budou se chovat, jako by na nashromážděné peníze měli prostě nárok. Jejich série úspěchů jim dodávají tolik serotoninu (nebo nějaké podobné látky), že se dokonce mylně domnívají, že mohou porazit trhy (náš hormonální systém přece neví, zda naše úspěchy závisí na náhodě, nebo ne). Je to vidět na jejich chování: úspěšní obchodníci chodí zpříma, mají jistý krok a obvykle mluví více než kolegové, kteří prodělávají. Vědci zjistili, že neurotransmiter serotonin zřejmě řídí velkou část našeho lidského chování. Spouští pozitivní zpětnou vazbu a sebeposilující cyklus, ale vnější náhodný zásah může také spustit opačný pohyb, který vede k začarovanému kruhu. Experimenty ukázaly, že když je opicím aplikován serotonin, posunou se v hierarchii nahoru, což následně zvýší hladinu serotoninu v jejich krvi – dokud se tento pozitivní cyklus nepřeruší a nezačne se točit začarovaný kruh (přičemž neúspěch vede k poklesu v hierarchii a vyvolá chování, které vede k další ztrátě prestiže). Podobně zlepšení osobního výkonu (ať už k němu došlo deterministicky, nebo v něm měla prsty bohyně Fortuna) vede ke zvýšení hladiny serotoninu, což zase vede ke zlepšení schopností, které běžně nazýváme vůdčími schopnostmi. Dotyčná osoba si „přivlastnila štěstí pro sebe“. Nepřehlédnutelné změny v chování (například schopnost mluvit klidně a sebejistě) způsobují, že dotyčný působí důvěryhodně – jako by si všechno to bohatství opravdu zasloužil. Náhodě jako potenciálnímu faktoru ovlivňujícímu výkonnost dané osoby není dán žádný prostor, dokud se znovu neprojeví a nedojde k události, která spustí spirálu poklesu.
Něco k projevu emocí. Téměř nikdo nedokáže skrýt své pocity. Teoretici chování se domnívají, že jedním z hlavních důvodů, proč se lidé šplhají do vedoucích pozic, nejsou jejich zjevné schopnosti, ale spíše jejich zcela povrchní dojem, kterým prostřednictvím sotva postřehnutelných fyzických signálů – například toho, čemu dnes říkáme „charisma“, působí na druhé. Biologické pozadí tohoto jevu bylo důkladně prozkoumáno pod názvem „sociální emoce“. Oproti tomu by někteří historikové možná „vysvětlovali“ úspěch taktickými dovednostmi, správným vzděláním nebo jinými teoretickými důvody, nebo jiným, vždy zpětně přisouzenými vlastnostmi. Navíc zřejmě existují kuriózní důkazy o souvislosti mezi vůdcovstvím a psychopatologickými projevy (sociopatie), které povzbuzují ledově chladné, sebevědomé a necitlivé lidi, aby kolem sebe shromažďovali stoupence.“
Zevrubně o této problematice pojednává Nassim Nicholas Taleb v knize „Fooled by Randomness: The Hidden Role of Chance in Life and in the Markets“, kterou rozhodně doporučuji. Nejen kvůli tomuto tématu, ale jak to už u Taleba bývá, jeho myšlenky jsou aplikovatelné univerzálně a najdou i v každodenním životě široké uplatnění. Když už kvůli ničemu jinému, tak abyste (mnohem) snadněji identifikovali povrchní pitomce.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 