Je fajn mít informace. Jestli si na něco dneska nemůžeme stěžovat, tak je to jejich nedostatek. Naopak nás často trápí spíš to, že je jich moc, a navíc si ještě kolikrát protiřečí a vzájemně odporují. Prostě není snadné se v tom všem vyznat a je toho na nás někdy příliš. V takovou chvíli můžeme mít chuť se vykašlat na snahu přijít na to, jak je to ve skutečnosti. Možná vás podobně znechutily hádky politiků, ve kterých se navzájem obviňují, kdo za co může, nebo jak to tedy je s tím očkováním, globálním oteplováním apod. Jestli vám ze všech těch tvrzení jde hlava kolem, tak pro vás mám dobrou zprávu.
Existují totiž tzv. filozofické břitvy, které nám mohou pomoct držet se toho podstatného. Zjednodušeně řečeno jde o pravidla, kterými se můžeme řídit při práci s informacemi, abychom se v nich neztratili. Podobně jako nás klasická břitva zbaví nechtěných vousů, tak nám filozofické břitvy pomohou oholit nepodstatné informace, abychom se mohli o to víc zaměřit na ty důležité. Zrychlují a zpřehledňují tak celý proces kritického zhodnocení informací, takže nám ušetří dost času a trápení. Líbí? Fajn, pojďme si tedy pár filozofických břitev představit.
Hitchensova břitva
= tvrzení vznesená bez důkazů můžeme bez důkazů i odmítnout
Začneme mojí nejoblíbenější filozofickou břitvou, kterou je Hitchensova břitva. Tohle zpravidla bude jedna z prvních, po které sáhneme, abychom si rozmysleli, jestli má smysl se tvrzením zabývat. Pokud někdo něco tvrdí, tak by to měl podložit patřičnými důkazy. Důkazní břemeno je tedy na jejich straně. Není vaší povinností to dělat za ně, ani jim to vyvracet. Nemáme čas věnovat se všem tvrzením, proto je lepší zaměřit se na ty, na kterých alespoň něco je. Kouzlo Hitchensovy břitvy je pak hlavně v tom, že staví do centra naší pozornosti důkazy, které jsou pro kritické zhodnocení důvěryhodnosti tvrzení klíčové. Lidi toho namluví hodně. Sledujte ale, čím svá tvrzení dokládají a nenechte se zmást slovy.
Saganova břitva
= výjimečná vysvětlení vyžadují výjimečné důkazy
U důkazů ještě zůstaneme. Není totiž důkaz jako důkaz a není vysvětlení jako vysvětlení. Když se omluvím, že jsem nedorazil na oslavu vašich narozenin (dejme tomu, že se známe a pozvali jste mě), protože jsem byl v zahraničí, tak to asi nebudete řešit a fotky z dovolené vás nejspíš uklidní, že se jen nevymlouvám. Kdybych se ale vymluvil na to, že mě unesli mimozemšťani, tak to tak snadné mít nebudu. V tomto případě by ani fotky nestačily, abyste mi uvěřili. Mimozemšťani jsou totiž ve srovnání s dovolenou mnohem odvážnější a výjimečnější tvrzení. A pokud vás o něm budu chtít přesvědčit, tak bych měl přijít s mnohem silnějšími důkazy, jinak si budete myslet, že jsem lhář, blázen nebo si z vás dělám legraci.
Saganova břitva nás vede ke zhodnocení úměrnosti důkazů vzhledem k odvážnosti tvrzení. Klidně tak mohou při zhodnocení pohořet vysvětlení, pro která je více anebo silnější důkazy, pokud jsou daná vysvětlení neúměrně troufalá. Zatímco Hitchensova břitva nám propustí jen tvrzení, pro která existují alespoň nějaké důkazy, tak Saganova nám pomáhá posoudit jejich důvěryhodnost vzhledem k dostupným důkazům.
Alderova břitva
= pokud něco nejde rozhodnout experimentem nebo pozorováním, tak o tom nemá smysl diskutovat
Mike Alder strávil několik dní tím, že si lámal hlavu nad otázkou svého učitele: Co se stane, když se setká všemohoucí síla s nepohnutelným předmětem? Jde totiž o paradox. Buď se předmět pohne a nebyl nepohyblivý nebo zůstane na místě, ale v tom případě síla nebyla všemohoucí. Prostě obě vlastnosti nemohou platit zároveň. Doposud mohly být obě pravdivé, ale po jejich střetu si svůj titul udrží už jen jedna z nich. Nakonec tedy dospěl k závěru, že nejde říct, jak to dopadne, ale budeme si muset počkat na výsledek, který to rozhodne. Finálním a nejvyšším arbitrem pravdy je tak pečlivé pozorování nebo výsledek dobře provedeného experimentu. Nemá cenu se s někým hádat, jestli venku prší nebo ne, raději běžte k oknu a podívejte se ven.
Alderova břitva v podstatě vytyčuje hřiště pro vědu, kritické myšlení a objektivitu. Věci, které jde měřit a mají pozorovatelné dopady na svět jsou fakt, ať už si o nich myslíme, co chceme. Naše názory by se v těchto věcech měli podřídit důkazům. Existují ale otázky, které žádným experimentem ani pozorováním rozhodnout nemůžeme. Jde o věci týkající se morálky, vkusu nebo třeba náboženství. Například na otázku: Jaký je smysl života? si musíme odpovědět každý sám za sebe, nejde totiž udělat žádný experiment, který by poskytl jednoznačnou odpověď. Alderova břitva nás tak vede k tomu, abychom se zabývali hlavně otázkami, kde se můžeme dobrat objektivní odpovědi.
Popperova břitva
= vědecké teorie jsou ověřitelné, je možné je při ověřování zamítnout a nahradit jinými
Zatímco Aldera štvali filozofové, jejichž myšlenky a texty byly kolikrát odtržené od reality (hlavně Platón), tak Karla Popperova podobně dráždili „vědci“, kteří nedělali ověřitelné předpovědi. Naopak uznával ty, kteří své teorie testovali. Například Einstein na základě své teorie relativity formuloval předpovědi o tom, jak se bude chovat světlo při zatmění Slunce a ty při nejbližší příležitosti ověřil. Kdyby se nepotvrdily, znamenalo by to, že je teorie špatně a musel by jí přepracovat nebo úplně opustit. Jeho predikce se ale naplnily.
Popper naopak opovrhoval Sigmundem Freudem a jeho psychoanalýzou, kterou označoval za pseudovědu. Vezměme si například Freudův koncept kastrační úzkosti (= strach chlapce z toho, že ho jeho otec vykastruje kvůli jeho lásce k matce). Tou podle něj trpí každý muž. Ať už si to uvědomuje nebo ne. Pokud si ji přiznává, tak to znamená, že má Freud pravdu, pokud jí ale klient popírá, tak je to proto, že je kastrační úzkost podvědomá a odmítá si jí připustit. Ať už je to tedy jakkoliv, tak má Freud pravdu. A právě proto, že takovou teorii nejde vyvrátit (tzv. falzifikovat), tak to znamená, že je nevědecká a k ničemu. Nedokáže nám totiž říct co se stane (dělat předpovědi), i když si nás může získat svou zdánlivou schopností vysvětlovat události zpětně. Po bitvě je ale každý generál, že?!
Popperova břitva a princip falzifikovatelnosti nám může pomoct s rozlišením skutečné vědy a pseudovědy, tedy něco, co si na vědu jen hraje, ale chybí tomu důležité principy, bez kterých věda nefunguje. Podobně jako Alderova břitva klade důraz na experimentování a pozorování, ale zaměřuje se na teorie a jejich formulaci. Pokud není nic, co by vás přesvědčilo o tom, že se mýlíte, tak si dejte pozor, znamená to totiž, že váš názor neprošel Popperovou břitvou a je nevědecký, a tedy i neověřitelný. Jak by řekl fyzik Wolfgang Pauli: „Nejenže to není správně, ono to není ani špatně.“
"Nejenže to není správně, ono to není ani špatně." -- Wolfgang Pauli, fyzikOccamova břitva
= vysvětlení s méně předpoklady jsou pravděpodobnější
Tuhle hvězdu mezi filozofickými břitvami nejspíš znáte. Při kritickém zhodnocení platnosti různých možných vysvětlení je nejlepší postupovat vylučovací metodou. To znamená dohledávat další informace, důkazy a dělat experimenty, které nám pomůžou vyloučit co nejvíc možných vysvětlení. Dřív nebo později ale dojdeme do bodu, kdy už to nebude možné nebo se to nevyplatí. Pokud nám zůstane v zásobě víc vysvětlení a musíme některé z nich vybrat, měli bychom se přiklonit k tomu s nejméně předpoklady, protože je pravděpodobnější. Je totiž menší šance, že vysvětlení na některém z předpokladů ztroskotá.
Někdy můžete narazit na formulaci Occamovy břitvy, že máte upřednostnit jednodušší vysvětlení. Tady pozor. Protože lidem často přijde jednodušší to, co zapadá do jejich představ o světě a pokud neodpovídají skutečnosti, tak je Occamova břitva dovést k chybným závěrům a utvrdit v nesmyslech. Taky někdy lidé chápou „jednodušší“, jako náročnost na vysvětlení někomu jinému. Proto zdůrazňuju, že jednoduchost znamená menší počet předpokladů. Occamova břitva se dá formulovat i tak, že bychom neměli zbytečně předpokládat věci, když máme vysvětlení, která se obejdou bez těchto předpokladů.
Pokud tedy potřebujete kritické zhodnocení možných vysvětlení uzavřít, ale pořád jich připadá v úvahu několik, zeptejte se u každého: „Co by muselo platit, aby platilo i dané vysvětlení?“ Přivede vás to k předpokladům daného tvrzení. Vyhoďte předpoklady, o kterých víte, že platí, podle těch zbylých vyhodnoťte, která vysvětlení jich mají nejméně a k těm se ve svých závěrech přikloňte.
Hanlonova břitva
= nehledejte zlý úmysl tam, kde je dostatečným vysvětlením hloupost
Hanlonova břitva je v podstatě spíš úsměvné a specifické použití Occamovy břitvy. Mě osobně pomáhá v diskuzích s lidmi s jinými názory udržet klid a trpělivost. Akorát si jí trochu upravuju a význam hlouposti doplňuju o neznalost a nepozornost. Třeba vám taky pomůže neztratit nervy a nezlomit nad ostatními lidmi hůl.
Varování na závěr
Filozofické břitvy vám můžou hodně zjednodušit život. Dejte si ale pozor, abyste to s nimi nepřehnali a nepořezali se. Pamatujte, že to jsou zjednodušení, která s sebou nesou daň v podobě vyššího rizika, že se spletete oproti pracnějším postupům. Například to, že někdo nepodloží své tvrzení důkazy, ještě neznamená, že se mýlí. Proto než sáhnete po Hitchensově břitvě, tak byste měli dát autorovi tvrzení šanci důkazy předložit. Zeptejte se jí: „Proč si to myslíš? Co tě k tomu přesvědčení přivedlo?“ Nebo se po nějakých rychlých důkazech můžete porozhlédnout i sami. Nebojte se použít Google nebo Wikipedii. Samozřejmě opatrně.
Neunáhlete se ani s Occamovou břitvou. Pokud můžete, dohledejte raději další důkazy a proveďte experimenty, které vám pomohou vyloučit možná vysvětlení. Je to spolehlivější. Nezapomeňte, že Occamova břitva říká, že vysvětlení s méně předpoklady jsou pravděpodobnější. To znamená, že byste si na ně sice měli vsadit (pokud musíte), ale pořád můžete prohrát. Pokud si s ní ale dáte na čas a použijete jí správně, neměli byste se seknout často a většinou to dobře dopadne.
Autor: Lukáš Hána | Critical thinking – speaker & trainer | Founder at Skeptik.cz
Pokud vás kritické myšlení zajímá a chcete se dozvědět více, můžete se přihlásit na tento jeho webinář.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 