Autorské právo k dílu vytvořenému za použití AI

Metody, jako umělá inteligence, deeplearning a neuronové sítě, jsou využívány hlavně u pokročilejších datových analýz a výrobních procesů. Umožňují propojit obrovské množství dat v podobě čísel, obrázků, textů, zvuků nebo videí a objevovat mezi nimi skryté souvislosti a vazby.

Algoritmy těchto metod jsou založeny na procesu učení se z minulých zkušeností. Opakováním procesu učení jsou výsledky přesnější a přesnější, a dokážou tak poměrně spolehlivě klasifikovat realitu.

Tyto principy se pak promítají i do tvorby autorských děl, a také do práv výkonných umělců, jak jsme tomu mohli být svědky v případě stávky scénáristů, kteří odmítali pracovat s texty vytvořenými umělou inteligencí a chtěli studiím zabránit, aby používala jejich scénáře jako zdroj pro další generické texty, které by umělá inteligence vytvářela. K této stávce se následně přidali také herci, jak o tom informovala BBC.

Jsme reálnými svědky toho, že umělá inteligence umí vytvářet umělecká díla kvalitativně nerozeznatelná od děl vytvořených člověkem. Objevují se případy, kdy je umělá inteligence uváděna jako autor nebo spoluautor uměleckého díla, či dokonce vědecké práce.

Připomeňme si na tomto místě, že podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen „dílo“). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.

Za dílo se podle autorského zákona považuje též počítačový program, fotografie a výtvor vyjádřený postupem podobným fotografii, které jsou původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem. Databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejíž součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem, je dílem souborným. Jiná kritéria pro stanovení způsobilosti počítačového programu a databáze k ochraně se neuplatňují.

Znamená to tedy, že autorské právo je založeno na zásadě objektivní pravdivosti autorství, podle které může být autorem pouze fyzická osoba a nikoli entita, jež není člověkem. Tvůrčí činnost autora je pak jedním z pojmových znaků autorského díla. Není přitom rozhodující, zda je tato činnost vykonána za pomoci technických zařízení či přímo jejich prostřednictvím, například prostřednictvím počítače.

Je vhodné též připomenout, že autorský zákon zapracovává relevantní předpisy Evropské unie týkající se autorských práv a zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie, přičemž upravuje práva autora k jeho autorskému dílu, práva související s právem autorským (práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu; právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu; právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu; právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho vysílání; právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv; právo nakladatele na odměnu; právo vydavatele tiskové publikace) a dále právo pořizovatele k jím pořízené databázi, ochranu práv podle tohoto zákona a kolektivní správu práv autorských a práv souvisejících s právem autorským.

Také podle judikatury Soudního dvora Evropské unie musí být autorské dílo původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Tohoto principu se důsledně drží i česká judikatura. O vlastní duševní výtvor autora se tedy jedná tehdy, pokud odráží jeho osobnost, tedy mohl-li autor při realizaci díla vyjádřit své tvůrčí schopnosti prostřednictvím rozhodnutí učiněných na základě své tvůrčí svobody. Předmětem ochrany autorského práva není použitá metoda, resp. nápad, nýbrž jím je tvůrčí, a proto chráněná činnost autora spočívající v tom, jak jím byl takový nápad (myšlenka, metoda) ve své vnější i vnitřní formě zpracován.

Z toho tedy vyplývá, že pokud bude umělá inteligence sloužit pouze jako nástroj srovnatelný například s textových editorem nebo s photoshopem, nebude otázka autorství k dílu sporná. Autorem je fyzická osoba, která má plnou (nebo alespoň podstatnou) kontrolu nad výslednou podobou svého díla. Musí jít o vlastní duševní výtvor autora, který do něj promítá své vlastní tvůrčí schopnosti. Umělá inteligence do tohoto díla může vstupovat pouze jako „pomocník“, aniž by však na sebe přebírala jedinečné tvůrčí schopnosti autora. Přesto může být i tvůrce umělé inteligence autorem, pokud tuto umělou inteligenci vlastním tvůrčím způsobem naprogramoval k vytvoření nějakého konkrétního díla. To ale nic nemá společného s autorstvím k takto vytvořenému dílu, jež může naplňovat pouze fyzická osoba, nikoliv umělá inteligence.