Už poněkud pozapomenutý příběh, ke kterému čtenáře přitáhne nejčastěji filmové zpracování z roku 2010 je mysteriózním thrillerem s poněkud prázdninovou atmosférou. Se dvěma detektivy se v poválečných letech poloviny dvacátého století vydáte na ostrov s ústavem pro choromyslné, kde však zjevně o rozum přišli úplně všichni přítomní. Ústřední postava peroucí se s vlastními démony minulosti se pomalu propracovává všemi tajemstvími polopusté skály, aby nakonec stanula před tím největším, svým vlastním.
Není úplně vzácné, že mi cestu ke konkrétní knize ukáže až její filmová podoba. Vzácné, spíše dost časté
Zapomenuté příběhy dávno vyprodaných svazků přežívají ve filmových podobách stále a dopřávají tak možnost zájemcům o příběh, kteří úplně nemají čas, prostor nebo náturu trávit hodiny nad stránkami užít si příběh v lehce upravené obrazové podobě. Takto se ke mně dostaly zmínky o knize Prokletý ostrov. Sice zrovna tak, že si manžel s kamarádem vyprávěli o tom, jak celý příběh vyústí, což mě úplně nepotěšilo, ale lepší než nevědět vůbec nic.
Když se mi příběh v původní románové podobě podařilo konečně získat (ono to není zase tak jednoduché, kniha je vyprodaná už léta a zbývající papírové exempláře stojí docela dost), rozhodla jsem se zjistit, co za onou prý povedenou rolí Leonarda DiCapria je.
V příběhu je postav poněkud více, ale když oloupete balast a kompars, stojí před Vámi tři zajímaví lidé, kolem kterých se příběh točí. Detektivové Teddy a Chuck se plaví na ostrov, který je sice pobřežní, ale zároveň byste z něj tu dálku plavat pryč nechtěli, aby vyšetřili zmizení chovankyně ústavu. Ústav je to poněkud neortodoxní, a protože se pohybujeme v poválečných letech poloviny dvacátého století, užívají se zde metody, které si dnes připomínáme maximálně v céčkových hororech, když je krvavá obří postava uplatňuje na uječené puberťáky z bohatých rodin. Tehdy to však byly ustálené postupy a nejenom na toto se oba muži jedou podívat zblízka.
Po připlutí na ústavní ostrov se před nimi otevírá celá kakofonie různých charakterů a postav, kdy se nejvýraznějším a nejzásadnějším stane přednosta kliniky, doktor Cawley (ta třetí důležitá postava). Od toho se poté odvíjí spousta dalších nitek příběhu a točí se kolem něj také zásadní dějová odhalení.
Oba muži se pustí do rutinního vyšetřování, to se však brzy stane něčím, co rozhodně rutinou není a pomalu se kolem nich vynořují démoni zařízení. Ti, za které se tehdy nikdo nestydí včetně těch, které by místní raději schovali za vysokými vlnami příboje kolem ostrova. Detektiv Teddy Daniels, válečný veterán druhé světové války, se potýká s vlastními duševními krizemi a na každém kroku se kolem něj motají flashbacky vlastního nepříliš vydařeného dosavadního života a snaží se ze všech sil splnit své poslání na kusu nehostinného kamene, ze kterého místní ústav vytvořil ještě něco horšího, než zamýšlela příroda.
Když se však k ostrovu přiblíží ďábelská bouře, začne být jasné, že může být mnohem hůře, než co naznačovaly policejní svodky.
Prokletý ostrov je skvělá kniha. Není zdlouhavá, naopak, má spád a čtenáře protáhne několika prostředími. V mnohém mi připomíná akční počítačovou hru, kdy jednou sedíte ve společenské místnosti tehdy hlavně černošských zřízenců (rasová segregace na každém kroku), pak se potulujete kolem nedobytných zdí ústavu, pak náhle zvrat a snažíte se někam uprchnout, pak zase splynout a do toho všeho vám v migrenózních stavech vlastní mysl ukazuje životní selhání, při kterých přicházíte i o těch málo blízkých, kteří Vás mají rádi. V tomto duchu dynamicky plyne celá kniha, kde je navíc z každé stránky jasné, že spolu s postavou směřujete k nějakému tajemnému rozuzlení, které přesahuje celý předestřený cíl původních dvou postav.
Náhle nikdo není tím, kým se zdál být a role se začínají otáčet nesmírnou rychlostí.
Morální poselství ani jiné v knize nečekejte, děj knihy se sice otírá jak o nesmyslnost válek i o rasovou segregaci, ale tyto i jiné jevy bere jako fakt a kulisu příběhu. Jde čistě jen o ústřední motiv, se kterým putujete morálně pustým ostrovem za účelem vypátrání oné tajemné zmizelé pacientky. Přitom se však nejedná o povrchní čtení, které by šlo snadno zapomenout.
Mysteriózní thriller s trochu prázdninovou atmosférou by Vás rozhodně neměl minout a rozhodně jej doporučuji každému kdo se nespokojí s povrchním detektivovým blábolem plným klišé, jaké se teď valí z mnoha směrů hromady a rád se zamýšlí nad věcmi více do hloubky. Kulisy příběhy a dějové zvraty jsou navíc i dost děsivé a rozhodně zjistíte, že s postavami začínáte cítit, fandit jim a doufat, že všechno je opravdu jinak, než jak se zdá.
A navíc je k tomu jako bonus film s hodně povedeným hereckým obsazením, takže rozhodně není nad čím váhat.
Vzhůru na Prokletý ostrov!
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 