Žánr hororu je tak široký jako žánr tzv. young adult. Schová se do něj mnoho a dva jeho čtenáři nejsou stejní. Pokud se navíc horor rozseká do kratších povídek, jedná se už o vyloženě různorodý koktejl.
Antologie povídek autora Pavla Bartáčka mezi takovou různorodou směs patří, spojuje ji však společná linka. A to krev. Taky násilí. Hodně krve a násilí. Pokud tedy vyhledáváte spíše čistou duchařinu a tajemno, tak samozřejmě na své si v souboru přijdete, musíte ale také počítat s tím, že je to dolito pořádnou porcí dalších šťáv. Rozhodně to však není nuda.
Soubor obsahuje osm dějově rozdílných příběhů, blíží se ovšem k sobě tím, že čtenáře z nich bude mrazit a obohatí svůj svět o různé možnosti skonu za nepředstavitelné bolesti. Autor se nebojí do potoků krve pustit i sem tam nějakou tu lascivitu, výsledný mix pak překypuje emocemi na všechny strany.
V povídce Zlatý cadillac nalezneme spíše duchařinu a jedná se o příběh s nejmenším podílem stříkající krve. Příběh o autě způsobující závislost až k smrti je jednoduše brilantní. Dokáže sáhnout ze stránek ke čtenáři a přimět jej k zamyšlení nad vlastním životem a přáními. Paralela se sebezničující touhu je zde více než jasná.
Vrtochy starého psa jen bolí. Příběh zla soupeřícího s tím nejstarším dobrem čtenáři zatne dýku do srdce a pomalu potáhne. Budete si přát naději a vykoupení. Budete cítit hlubokou bolest nad obětí tomuto přinesenou. Život není fér.
Zkurvenej, prolhanej hajzl je úžasnou hororovou parodií na různé sci-fi nejen let osmdesátých a později devadesátých. Hrdinské eposy, jaké dopadly úplně jinak, než byly prezentovány. Navíc je to opět příběh s přesahem do reality. Kolik takových opěvovaných hrdinů nakonec žádnými hrdiny nikdy nebyli. Horor zjištění sám o sobě.
A Nezvratitelnost je prostě zvláštní. Konec světa pohledem z velkého okna běžného paneláku. Scény posledního soudu na chodnících šedého sídliště se pevně zapíší do každého, kdo si je nechá při četbě projít hlavou. Sama mám kousek od našeho domu takový koutek sídliště, který jakoby z oka vypadl popsanému v povídce. Vždycky si na příběh při procházce tam vzpomenu. Vždycky.
Ve sbírce je samozřejmě povídek více, střídá se v nich více duchařské tajemno oproti brutalitě a naopak. Pavel Bartáček se nebojí jít v násilnostech až na dřeň a zároveň čtenáři vtiskne obraz hluboko do jeho podvědomí. I když v prvních chvíli se může zdát, že na vás povídka neudělala zvláštní dojem, časem zjistíte, že si na ni v různých chvílích vzpomenete. Háčky propojení s běžným světem jsou i přes fantaskní pojetí příběhů velice silné. A ostré.
Sbírka je dobrým průvodcem nejen na nadcházející dovolenou, ale ve svém příjemném formátu i do mobilních zařízení jako příjemné čtení pro náhlý případ potřeby. Na počátku každého příběhu je skvělá ilustrace. Ta u povídky Vrtochy starého psa je i přes nesmírnou bolestnost vyprávění naprosto úžasná a přesně ukazuje souboj dobra a zla jak si jej v sobě neseme od dětství. Kresby zobrazují každý příběh ve své syrovosti způsobem jaký čtenář posléze dostane. Jako velký bonus považuji fakt, že obrázky jsou skutečně tvořeny grafikem Martinem Vinšem na základě seznámení se s příběhem, nikoliv umělou inteligencí. Úvodní ilustrace proto opravdu skvěle navozují atmosféru následujícího příběhu.
Pokud jste příznivci hororů, neštítíte se popisů obsahující krev a násilí promísených s duchařským tajemnem i občasnou vulgaritou, nechte se unést osmi příběhy. Každý z nich je jiný a přitom jsou si příjemně podobné. Podobné v neotřelém zpracování tématu, krásnými ilustracemi i rozptylem nápadů.
Protože autor přináší možnosti, kombinace a příběhy skutečně neskutečné.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 