Letecké katastrofy jsou tématem lákajícím stále a i když jsou jednotlivé nehody vyprávěny stále dokola jen s malými změnami spojek a zájmen, stále mají své věrné publikum. Postupem času se do popředí dostaly i historky nekončící kýženou leteckou katastrofou a různé biografie bývalých zaměstnanců aerolinek či leteckých techniků. Tyto knihy psané už spíše s humorem než s varováním si našly taktéž mnoho příznivců. Viděla bych za tím vnitřní uklidnění, že ne každý let končí hromadným masakrem stovek cestujících.
Právě o soubor humorných historek se pokusila kniha Lituji, minuli jsme přistávací dráhu. Napsali ji hlavně čtenáři německého periodika SPIEGEL a obsahuje několik stovek historek cestujících i palubního personálu v přímé souvislosti s různými lety nebo letišti. Na tomto stojí i padá kvalita celé knihy. Historky jsou různé kvality, protože ne každý cestující či letuška zažili na palubě letadla bláznivý příběh jako v americké komedii.
Kniha je rozdělena do tématických kapitol opatřených krátkým úvodem, následuje lavina příběhů a v závěru je kapitola zakončena tzv. infoboxem. Zde čtenář najde populárně naučnou formou vysvětlený pojem či jev týkající se přímo letectví. Kniha byla vydána v roce 2012 a je to na ní trochu cítit. I když většina historek jako takových je vcelku nadčasových, mnohé obraty a vtipy v textu kolem nich jsou poněkud poplatné době vydání knihy. Humor se posouvá a mění. Tento se posunul do křeče.
Navíc bylo dílko vydáno původně v Německu a německý humor je trochu jinde. Věřím, že původní cílovka čtenářů se ve své době smála hodně. Dnes některé příhody a komentáře vzbuzují spíše shovívavé úsměvy.
V několika historkách lze také podniknout procházku do technické paměti, protože mnozí přispěvatelé vzpomínají na lety koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let dvacátého století a to už je z dnešního pohledu také jiný svět. Další historky se týkají letů kolem tragédie 11. září 2001. I když rozumím stresové reakci moha pilotů na jeden z největších teroristických útoků vůbec, zpětně se to čte špatně. Mnohé průpovídky nebyly vtipné, jen pitomé.
Což je další věc, které se u čtení nelze ubránit. Zpětnému hodnocení příhod. Posuzování jejich trapnosti. Klopení očí od textu. Opět je to dáno různou kvalitou příspěvků a také již starším datem vydání knihy. Více než desetiletí je znát.
Svazek je třeba brát jako oddechové čtení a vyvarovat se přísného hodnocení. Příhodou po příhodě vyplňovat čas a neřešit. Co je méně vtipné přeskočit, to vtipné klidně přečíst někomu blízkému poblíž a společně se pobavit. Kniha větší ambice neměla a není fér ji srovnávat s novějšími a zdařilejšími publikacemi podobného tématu.
Doporučuji jako jednoduchý dárek komukoliv, kdo si rád přečte i jednodušší knihu, netrpí potřebou hodnotit kvalitu knihy a přitom se rád pobaví u historek kolem letadel. Kniha je i přes svou prvoplánovost příjemná a času u ní stráveného nelituji.
Nelze ji hodnotit jako leteckou katastrofu. Jen jako přistání, u kterého se škrtlo ocasem o zem. Nic moc se nestalo. Ale mohlo to být lepší.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 