
Soubor devatenácti rozhovorů s osobnostmi, které už dnes většinou nejsou příliš všeobecně známé a u generací narozených do časů po roce 1989 vzbuzují spíše otazníky nebo rozpaky. Rozpravy nejsou příliš konkrétní a spoléhají na znalost prostředí i zpovídaných. Jdou spíše do osobní úrovně, která je však po cca dvaceti letech spíše neprůhledná. Nejblíže mi byly rozhovory bez skrytých vtipů a jinotajů, u kterých jsem nemusela přemýšlet, jestli je to špatný vtip nebo to všichni mysleli vážně. Nadčasová kniha bohužel opravdu není a doporučuji ji hlavně znalcům prostředí disentu a umělecké scény devadesátých let hlavního města. Pro většinu dnešních čtenářů je to čtení, u kterého se příliš nezasmějí a nebudou cítit důvod pátrat po čemkoliv dál.