Po povolené cestě

Obracený půlměsíc pánů Hanzelky a Zikmunda je jeden z řady cestopisů, které vyšly a vzešly z jejich cest po světě, do jakého jim tehdy bylo dovoleno jet a o kterých psát. Tento konkrétně pojednává o cestě přes Balkán až do dalekého Orientu. Byť jejich úplně první cesta započala spíše jako obchodní, s ohledem na změnu poměrů za jejich nepřítomnosti se pak z pánů stali ryze autoři cestopisů v rámci cestami za poznáním nejenom socialistického přátelství. Jejich svědectví však dává mnohem více, než ideologickou masírku a sepsané zápisky navždy zůstanou nesmírně zajímavým svědectvím o životě v dodnes dalekých zemích v časech, kdy byly mnohem nedostupnější, než je tomu dnes. Jejich odkaz přežil nejenom období totality i následnou změnu poměrů a budí zájem u dalších generací. Což je jedině dobře a já pevně doufám, že tomu tak bude i nadále.

Další

Eduard Ingriš – Muž, který měl být zapomenut

Petr Náhlík – Vokoun | čtvrtek 12. únor, 2015 | Link →

„Léta jsem si dopisoval i s Eduardem Ingrišem. To jméno dneska mladým lidem už mnoho neřekne, pokud jim nepřipomenete slavnou táborovou písničku Teskně hučí Niagara. Ingriš byl nádherný člověk. Potkali jsme ho v Peru, já ho znal jako herce a dirigenta, za protektorátu se v Alhambře hrálo jeho Rozmarné zrcadlo. Po setkání v Peru zase zmizel za horizontem… Pak jsme si začali dopisovat a trvalo to dlouhá léta. V archivu mám tři objemné fascikly vzájemné korespondence včetně jeho hudebních skladeb a nahrávek s autentickým hlasem. Žil v Kalifornii, zemřel v roce 1991: nesčetněkrát Jiřího Hanzelku a mne zval v době naší zakázanosti, kdy jsme vycestovat nemohli. K tomuto člověku jsem měl hluboký vztah, rozumový i citový.“

…tak začíná vzpomínka cestovatele Miroslava Zikmunda v knize „Život snů a skutečnosti“.

Další