
Karel Hvížďala
Autoritářské režimy, jak si starší lidé ještě pamatují, se poznají podle vztahu k jazyku. Za nacismu i takzvaného socialismu jakákoli snaha občana použít jazyk k tomu, aby byl svět pochopen jinak, než si představoval vůdce či později Kreml a jeho místní úředníci, byla chápána jako nepřátelský akt vůči státu a občan byl za to trestán většinou vězením, jako například Václav Havel. V dnešních soft autoritářských režimech jsou tresty sofistikovanější a rozpoznat je vyžaduje vyšší mediální gramotnost a kompetenci. Pokud svět byl rozdělen jen na dva tábory, nepřítel byl snadno rozeznatelný.