Kniha Osudové okamžiky Miroslava Kačora je rozšířením dvaceti dílů známého seriálu České televize. Rozsáhlý dokumentární cyklus mapuje neštěstí napříč dvacátým stoletím i republikou a dává prostor přeživším a svědkům, aby přiblížili svou úlohu v dramatu. Titul je rozdělen do dvaceti kapitol, každá je věnována jedné katastrofě. Můžete tak sledovat potápějící se vor v mizerném technickému stavu, bohužel plný dětí. Pak se postavíte na chodník a budete sledovat, jak zmatený zraněný student po vykolení tramvaje hledá ve své tašce rozbitou kalkulačku. Po pádu rozestavěného kulturního domu můžete sledovat marné záchranné práce. Vyslechnout vyprávění přeživších výbuchu plynu pod mostem, jak jim bylo vyhrožováno, aby nikde příliš neříkali, co se stalo. Kniha je plná emocí, ale také důležité historie a jedná se tak o jedinečný soubor událostí v dobovém kontextu. Vzácné svědecké výpovědi dělají z knihy důležitý dílek ve skládačce jiných historických událostí. Knihu doporučuji každému historickému i technickému nadšenci, nebo jen milovníkům důležitých příběhů. Nedoporučuji jej však slabším povahám, tak jako v seriálu ani v knize se necouvá před scénami smrti a utrpení.
Tag Archives: katastrofy
KONSPIRAČNÍ TEORIE: Výbuch sopky Mount St. Helens – kam se poděli popálení sasquatchové?
Ničivá erupce sopky Mount St. Helens je dodnes námětem mnoha dokumentů, filmů i odborných článků. Události dne 18. května 1980 dodnes vzrušují veřejnost. Sopka tehdy vzala mnoho životů vlivem neočekávaných okolností, její destrukce je dodnes ukázkou šokující síly přírody. Aby toho však nebylo málo, lidé si vytvořili okolo této katastrofy další příběh ve spojení se stvořeními zvanými sasquatchové nebo tzv. bigfooti. Jakkoliv neuvěřitelně to zní, našli se lidé tvrdící, že kromě popálených lidí se v okolní poničené divočině našli ještě tito tvorové.
Země se zachvěla…

Takto začíná nejen mnoho vousatých vtipů inspirovaných komedií o tatíncích a jejich dětech z dob normalizace, ale také nemalá část příběhů v knize Geostorky. Ta je nenápadná a může se zdát, že úzce profilovaná pro malý okruh čtenářů.
Tož povidajte, co chlopi?

Vyprávění z duše obyčejných žen, žen, které byly vždy tak trochu za svými manžely, horníky. Byť míra emancipace léty vzrostla, vždy měly toho svého horníka, který byl v kraji tak trochu „jiný“, důležitý. A všechny pojí stejná bolest, bolest náhlé ztráty a nespravedlnosti. Proč zrovna ten můj? Osud hornických vdov, kterým černý osud vyrval muže a nechal je samotné s dětmi, jejich každodenní boj s údělem, jaký si nevybraly, je podán lidsky, jakoby čtenář seděl v kolonii v malé kuchyňce, před sebou turka v hořčičáku na gumovém ubruse a poslouchal příval vět, které se dotýkají a vtahují. Výjimečné dílo a doufám, že není poslední. Podobných osudů je bohužel opravdu mnoho, každý jiný, všechny těžké. Zaslouží si být vyslyšeny.