Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka
Dobrodružství poznávání
Relativní dostupnost vody v půdě v posledních 40 letech významně klesla na 31,1 % pevniny a naopak vzrostla na pouhých 5,3 % nezaledněné plochy. Nejvíce byla postižena Jižní Amerika, kde v tomto období nedostatek vody v půdě zasáhl více než polovinu kontinentu. V ročním kroku byl také zjištěn rostoucí trend 5 a 10 percentilového sucha na všech kontinentech vyjma Austrálie.
První ryze český fluorescenční teleskop zvládá odolat extrémním podmínkám pouště v Utahu i pampy v Argentině. Právě v areálu argentinské Observatoře Pierra Augera bude trojice teleskopů nové generace od roku 2025 měřit, odkud přilétají vysokoenergetické kosmické částice. Teleskop navrhli pracovníci Společné laboratoře optiky Fyzikálního ústavu AV ČR a Univerzity Palackého v Olomouci spolu s vědci z Japonska v rámci projektu The Fluorescence detector Array of Single-pixel Telescopes (FAST).
Rehek domácí je malý pěvec lidově též zvaný kominíček. Původně vysokohorský druh se během několika staletí stal souputníkem člověka – nejrůznější lidské stavby a zejména městská betonová džungle mu připomínají skalnaté prostředí hor. Kromě postupného šíření rehka domácího na sever Evropy můžeme v posledních letech v Česku sledovat další změny. Zatímco dříve byla naše hnízdní populace přísně tažná, v posledních letech lze v některých městech pozorovat přezimující jedince. To vše patrně souvisí s oteplováním planety.
Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlašuje ptákem roku 2024 rehka domácího. Na pomyslném trůnu střídá poláka velkého. Udělením tohoto čestného titulu chtějí ornitologové upozornit na to, že i běžné druhy ptáků mohou napomoci porozumění, jak změna klimatu ovlivňuje rozšíření druhů a chování jednotlivých populací. Cenná data o zimním výskytu rehků může veřejnost dodat již během této zimy v doprovodné akci Rehci v zimě, která probíhá od začátku prosince 2023 do konce února 2024 na Rehci v zimě.
Nově vyvinutý lék MitoTam slibuje pokrok v léčbě rakoviny ledvin. V prvních klinických testech se ukázal jako účinný právě proti tomuto onemocnění. Jde o významný průlom, protože onkologové nemají u řady nádorů ledvin k dispozici dostatečně účinnou léčbu.
K prvním klinickým testům MitoTamu spojili síly vědci Akademie věd a Karlovy univerzity pracující ve špičkovém výzkumném centru BIOCEV ve Vestci u Prahy. Neužilův tým testoval lék proti různým typům zhoubných nádorů. Výsledky klinických zkoušek dopadly povzbudivě právě při léčbě rakoviny ledvin. Studie zahrnovala jen malý počet pacientů s tímto závažným onemocněním, takže pro definitivní potvrzení prakticky využitelných léčebných účinků bude zapotřebí provést další, podstatně rozsáhlejší a mnohem náročnější klinické testy. První klinické zkoušky ale svádějí k optimismu.
Když se snažíme minimalizovat svou viditelnost a hluk, často při pohybu ohýbáme kolena a nakláníme se vpřed. Tento způsob pohybu, známý jako přikrčená chůze, byl v minulosti využíván například při útěku z nebezpečných situací nebo při přibližování k lovné zvěři. Efektivita pohybu hrála významnou roli při osvojování bipedie (pohyb po dvou končetinách) lidskými předky. Postava člověka, konkrétně jeho výška, hraje významnou roli při určování energetické náročnosti tohoto pohybu. Podrobnosti o mechanismech přikrčené chůze zkoumali vědci Martin Hora, Michal Struška a Vladimír Sládek z Laboratoře antropologie kostní tkáně na Katedře antropologie a genetiky člověka z Přírodovědecké fakulty UK.
Když je řeč o nejinteligentnějších zástupcích ptačí říše, pozornost se dlouhodobě upírá především na papoušky a vrány. Výsledky nedávného experimentu však naznačují, že některé další druhy se v tomto směru podceňují. Jako slibní kandidáti se ukázali čimangové falklandští, ptáci z čeledi sokolovití žijící na jihoamerických Falklandských ostrovech, píše deník The New York Times (NYT).
„Měla jsem takové tušení, že na těchhle ptácích je něco pozoruhodného,“ řekla behaviorální ekoložka Katie Harringtonová, která působí na veterinární univerzitě ve Vídni. Čimango falklandský (Phalcoboenus australis) podle jejích zjištění dokáže řešit problémy stejně efektivně jako papoušci.
Bakterie jsou velmi účinným zdrojem živin v půdě. Některé mohou přeměňovat atmosférický dusík na amoniak. Přitom jsou nejen výrobcem živin, ale také napomáhají regeneraci půdy a chrání rostliny před škůdci. Problém je v tom, že takové bakterie bývají citlivé na teplo a vlhkost, což komplikuje jejich průmyslové zpracování a používání jako hnojiva na polích.
Strach ze tmy je jedním z nejčastějších strachů u dětí. Většina psychologů a dětských psychiatrů by zřejmě potvrdila, že je to normální fáze vývoje. Například ve studii holandských dětí více než 73 procent dětí ve věku 4 až 12 let uvedlo, že mají v noci strach. Z této a dalších studií není jasné, zda jde o strach ze tmy samotné nebo z jiných věcí, které si děti se tmou spojují. Několik studií se snažilo pochopit, jak je to běžné, ale většina studií spojuje „strach“ ze tmy spolu s „fobií“ ze tmy. Je velký rozdíl mezi normálním dětským strachem, i když si zaslouží zásah rodičů, a specifickou fobií.
Prezidentova poradkyně Kellyanne Conwayová mírně řečeno přestřelila a naštvala přitom mnoho lidí, když v lednu 2017 v rozhovoru obhajovala nepravdivé tvrzení tiskového mluvčího Seana Spicera, že na inauguraci prezidenta Donalda Trumpa přišla do Washingtonu rekordní návštěva. Spicerovo chlubení bylo snadno vyvráceno fotografiemi, které ukázaly, že na Trumpově inauguraci byla v nákupním centru asi třetina lidí než na inauguraci prezidenta Baracka Obamy v roce 2009.
Jak je tedy možné, že se Conwayová – a někteří Trumpovi příznivci vůbec – drží jiné verze reality? Kritici tvrdí, že političtí oponenti již dlouho zastávají odlišné názory, které však vždy vycházely z rozdílných analýz stejných faktů. Pokud se tedy obě strany nedokáží shodnout ani na faktech, jaká je pak naděje na skutečnou debatu?
Pozoruhodné Xenoboty mají důstojné nástupce v podobě Anthrobotů. Tito mnohobuněční bioboti nabízejí fascinující možnosti v praktických aplikacích i ve výzkumu. Přeprogramováním buněčných interakcí se lidské tělo stává oživlou stavebnicí LEGO. Co si postavíme příště?
Možná si vzpomente na pozoruhodné Xenoboty, zombie biostrojky z živých buněk žab drápatek. Postavili je před pár lety v laboratořích Michaela Levina z Tufts University a Joshe Bongarda z University of Vermont. Xenoboty navrhoval superpočítač, později i umělá inteligence a dokázaly leccos. Orientovaly se v bludišti, sbíraly materiál, zaznamenávaly data, léčily si poškození a dokonce zvládly i několik cyklů rozmnožování, pokud měly dost potřebných surovin.
Have a WordPress.com account? Log in now.
