Výběr z domácích a zahraničních médií
Poslední aktualizace: Neděle 2023_09_03 22:00
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka
Dobrodružství poznávání
Na sociálních sítích, ale i v řetězových e-mailech se šíří příspěvek, který popisuje údajně tajný podpis dohody se Světovou zdravotnickou organizací. WHO má mít podle tohoto příspěvku nové pravomoce – vyhlašovat pandemii, zavádět kdekoliv na světě povinná očkování či covid-pasy.
Nová studie Centra pro chronickou traumatickou encefalopatii (CTE) Bostonské univerzity zjistila, že ze vzorku 152 mladých sportovců vystavených opakovaným nárazům hlavou (RHI), kteří byli v době smrti mladší 30 let, mělo 41,4 % (63) neuropatologické známky CTE, degenerativního onemocnění mozku způsobeného RHI.

Tvorba tepla (termogeneze) je nezbytná pro udržování stálé tělesné teploty, a je významnou složkou energetického výdeje. K dobře popsaným mechanismům, které se podílejí na tvorbě tepla, patří svalový třes nebo netřesová termogeneze v hnědé tukové tkáni. Termogeneze v hnědém tuku, která je závislá na přítomnosti mitochondriálního proteinu UCP1 (odpřahující protein 1), je středem zájmu pro její možné využití k léčbě obezity. Další mechanismy netřesové termogeneze a jejich význam jsou relativně málo probádány.
Vesmírná Odyssea je pojmem už po desetiletí a odkazy na ni stále žijí a jsou přítomny kolem nás, byť mnoho z nás si to ani neuvědomuje.

Kniha, která vznikla až po filmu, je odkazem na nesmírnou fascinaci technickým pokrokem a hledění s nadějí do budoucna, dnes by však už neměla šanci uspět. Je důležité respektovat, že kniha byla napsaná pro jinou dobu, celkovou atmosféru společnosti a pro pevnou víru, že stačí jen málo a jako lidstvo budeme mnohem dále. Ideje se vytratily a zůstal jen suchý příběh o až příliš dokonalých vědcích, kteří jsou na své misi za poznáním daleko větším, než jaké lze omezenou lidskou myslí vůbec chápat. Nicméně i tak soudím, že není od věci se s příběhem seznámit a pochopit tak zákonitosti, které jsou spjaty s tímto žánrem a minimálně pochopíte více fórů a narážek v parodických seriálech.
Ruth Schaumann byla německá básnířka, spisovatelka, sochařka a ilustrátorka. V raném tvůrčím období před druhou světovou válkou byla populární umělkyní, na kterou se pomalu zapomínalo a dnes se jí říká „vergessene Autorin“ (zapomenutá autorka).

Ruth Schaumann se narodila 24. srpna 1899, byla dcerou pruského důstojníka Curta Schaumanna a jeho manželky Elisabeth, rozené Beckerové. Vyrůstala v posádkovém městě Hagenau/Alsasko se dvěma sestrami a bratrem Felixem, který brzy zemřel. V šesti letech ztratila Ruth v důsledku těžké spály sluch. Byla poslána se svou chůvou Idou Goretzkiovou do Hamburku, kde dostávala soukromé hodiny společně se dvěma neslyšícími dětmi u jednoho velkopodnikatele v jeho domě. Během této doby se naučila odezírat ze rtů.
Kniha o výchově dětí v ústavní péči s přesahem i ke každému rodiči.

Nejedná se o čtení s líbivými názvy, duhovými obrázky z fotobank a plným zaručených rad těch jediných pravých odborníků na děti. Ne. Je to drsné čtení od člověka, který pracuje s ohroženými dětmi už léta a prožil s nimi neskutečné příběhy. Mnohdy jako posluchač, mnohdy jako další účastník procesu následujícího po opuštění nefunkční rodiny či jiného důvodu umístění dítěte do ústavní péče. Je to šílené čtení vyvolávající bouři emocí. Je to naprosto skvělá kniha a doporučuji ji k přečtení každému, kdo má jakékoliv oprávnění sahat dítěti výchovně do osudu.
V roce 1995 bylo v Yellowstonském národním parku vypuštěno 14 vlků.

Nikdo nečekal, jaký zázrak vlci přinesou. Začalo to tím, že vlci lovili jeleny, což sice vedlo k rychlému poklesu populace jelenů, ale přítomnost vlků také způsobila, že se jeleni začali vyhýbat těm částem parku, kde byli snadnou kořistí a díky nepřítomnosti jelenů se tyto části začaly obnovovat. Začaly vzkvétat lesy osik a vrb.
Tehdy se začaly dít i další zajímavé věci. Se stromy a keři přibývalo bobulí a brouků. Jakmile se tak stalo, začaly se sem stěhovat různé druhy ptáků.

Útlá kniha v měkké vazbě namodralé barvy sebrala vyprávění rodin s nesmírně tvrdou páteří a planoucím přesvědčením, že jejich dítě není odepsané jen proto, že má jiný počet chromozomů oproti většině. Kapitolu po kapitole se čtenář seznamuje s příběhy dětí i dnes již dospělých lidí, kteří se narodili s diagnózou Downova syndromu, ale po celý svůj dosavadní život bojovali o své místo ve společnosti, která s nimi v počátku nepočítala a jako nedokonalé kusy je měla tendence dle zažitých pořádků izolovat. Mnoho rodin se však tomuto vzepřelo, a právě vyprávění každé z nich je dílkem skládačky sestavující obraz naděje a velkého přesvědčení, že každý může mít kvalitní život, když nezůstane stát a půjde stále dál. Mnohdy svým tempem, svým pořadím kroků, ale neochvějně.
Když se mluví o otroctví, většina z nás si představí plantáže a Afričany v řetězech. Ačkoliv se jednalo o strašlivou kapitolu v historii lidstva, zdaleka nešlo o ojedinělou událost. Otroci a jejich práce budovali celé říše a dnešní divy světa. Dá se říci, že otroctví je staré jako lidstvo samo a jakkoliv smutné to je, tak přetrvalo dodnes, ačkoliv ho společnost i zákony odsuzují. Pojďme se ale podívat do rané středověké Evropy, kde trh s otroky vzkvétal.
Have a WordPress.com account? Log in now.