Knihy žertovných příhod z temných a neznámých odvětví jsou vždy vítané a populární. Po hahaha historkách z letectví jsou určitě dalším oblíbeným tématem hahaha historky z pohřebnictví. Vždyť kde může být lepší líheň černého humoru a super historek, než kolem mrtvol!
Letecké katastrofy jsou tématem lákajícím stále a i když jsou jednotlivé nehody vyprávěny stále dokola jen s malými změnami spojek a zájmen, stále mají své věrné publikum. Postupem času se do popředí dostaly i historky nekončící kýženou leteckou katastrofou a různé biografie bývalých zaměstnanců aerolinek či leteckých techniků. Tyto knihy psané už spíše s humorem než s varováním si našly taktéž mnoho příznivců. Viděla bych za tím vnitřní uklidnění, že ne každý let končí hromadným masakrem stovek cestujících.
Knižní vydávání různých obsahů blogů a ještě různějších obsahů sociálních sítí není dnes ničím neobvyklým. A to byl jen krok od tištění i jednotlivých profilů na sociálních sítích. Nevím, jak si vedou jiné sítě, ale bývalý Twitter, dnešní X, je v mém povědomí v tomto literárním šampionem.
Dezinformace, konspirační teorie nebo jen prosté lži vydávané za názory, případně názor postavený na chybném úsudku. Dnes stojí společnost před těmito výzvami a je těžké se orientovat nejen v rozeznání jednotlivých fenoménů, ale i na ně účelně reagovat.
Obchodní domy jsou zahaleny rouškou tajemství i dospělým, natož dětem. Všichni chápeme, že obchody, výkladní skříně a prodejní plocha jsou jen malou částí celého světa nabídky a poptávky. Sice velmi podstatnou, ale až konečnou. Kolem toho se skrývá mnoho zákoutí za tajemnými dveřmi, vztahů mezi zaměstnanci na různých úrovních a všechno je to takové příjemně jinotajné.
Dospělí mají tu nevýhodu ve výhodě, že to buď znají ze své zkušenosti, případně je jim to úplně ukradené, protože jejich fantazie za potřebu koupě a odchodu pryč dál nesahá. Děti však ještě prostor pro fantazii mají, a právě pro ně je určena drobná kniha příběhů přesně z takového prostředí, a to Březen u Hušperandy.
Duše národa je kniha, jaká nevychází každý den. Ani ne tak s přihlédnutím na osobu autora. Kontroverzní osobnosti teď vydávají knihy s razancí kulometu, na knižní scéně letošního roku to lze sledovat je s nejvyšším úsilím. Dokonce ani obsah knihy či její téma není tím největším tahákem. Ale reklamu jí dělají často právě ti, kteří odrazují od jejího čtení. Jestli autor na knihu vedl nějakou reklamní kampaň vůbec netuším, o její existenci jsem se dočetla z komentářů uvádějících mnoho důvodů, proč ji nečíst.
Kniha psaná i ilustrovaná českou autorkou žijící v Itálii je nejenom vyprávěním o několika náročných dnech cílevědomé holčičky, ale zároveň také malým slovníčkem pro předškoláky a sotva školáky. Děti sledují Azurku na její zázračné cestě a zároveň v každé kapitole poznají nové slovo nebo jev. Příběh má tak příjemný bonus a rodič jej může použít i jako berličku ve věčné dětské otázce PROČ.
Kniha Zvuky probouzení manželů Třešňákových mapuje život rodiny s nejmladší dcerkou Dorotkou. Holčička po narození vypadala zcela v pořádku, později však bylo jasné, že se od vrstevníků v mnoha ohledech začíná lišit. Diagnóza atypického autismu i její projevy brzy rodinu odřízly od jakékoliv normálnosti a uvrhly do světa, jaký si nedokázali nikdy představit. Jejich každodenní boj o milované dítě, které je samo sobě překážkou, sepsali do dvoubarevného svazku. Nejhorší chvíle, smíření, vzedmutí se i mnoho pádů. Postupné sbírání střepů v beznaději a nádech k dalšímu dni tupých úderů dětské hlavy o zeď. Bez výhledu na zlepšení. Třešňákovi nepoučují ani neukazují žádné cesty. Předkládají vlastní příběh i nitra k nahlédnutí pro inspiraci a sílu sdílení. Kniha sama není typickou publikací o autismu, nenaleznete zde odborná pojednání. Jedná se hlavně o příběh rodiny, která náhle zůstala ve své hrůze sama a pomalu hledala cestu pro sebe i pro milované dítě.
Pokud se vrátíme do prázdného kouta vesmíru, uvidíme třeba, že poránu je prázdný a někdy později znovu. Na časovém intervalu opravdu nezáleží. Důležité je, že začnete s prázdnem a skončíte s prázdnem, ale co se stane mezi tím, můžeme jen hádat. Vakuum klidně mohlo změnit kostým, stejně jako to udělal higgs, což umožnilo vznikání a zanikání virtuálních částic. Tyto virtuální částice zanechávají svou stopu na vakuu stejně jako na higgsovi. Dávají mu hmotnost. Dávají mu energii – hodně energie.
Když v roce 1990 skončí mladý nadějný student Matthew po těžkém úrazu hlavy na operačním sále, jeho rodina má všechny důvody věřit, že se vrátí zpět do života. S ubíhajícím časem však začíná být stále jasnější, že Matthew už se zpět nikdy nevrátí a rodina bude postavena před nejtěžší volbu. Nejen o tom autorka vypráví v knize smutné i plné nadějí. I přes velmi těžké téma knihu doporučuji každému, kdo projeví zájem o realitu rodin s milovaným ve vegetativním stavu.