Kniha psaná i ilustrovaná českou autorkou žijící v Itálii je nejenom vyprávěním o několika náročných dnech cílevědomé holčičky, ale zároveň také malým slovníčkem pro předškoláky a sotva školáky. Děti sledují Azurku na její zázračné cestě a zároveň v každé kapitole poznají nové slovo nebo jev. Příběh má tak příjemný bonus a rodič jej může použít i jako berličku ve věčné dětské otázce PROČ.
Kniha Zvuky probouzení manželů Třešňákových mapuje život rodiny s nejmladší dcerkou Dorotkou. Holčička po narození vypadala zcela v pořádku, později však bylo jasné, že se od vrstevníků v mnoha ohledech začíná lišit. Diagnóza atypického autismu i její projevy brzy rodinu odřízly od jakékoliv normálnosti a uvrhly do světa, jaký si nedokázali nikdy představit. Jejich každodenní boj o milované dítě, které je samo sobě překážkou, sepsali do dvoubarevného svazku. Nejhorší chvíle, smíření, vzedmutí se i mnoho pádů. Postupné sbírání střepů v beznaději a nádech k dalšímu dni tupých úderů dětské hlavy o zeď. Bez výhledu na zlepšení. Třešňákovi nepoučují ani neukazují žádné cesty. Předkládají vlastní příběh i nitra k nahlédnutí pro inspiraci a sílu sdílení. Kniha sama není typickou publikací o autismu, nenaleznete zde odborná pojednání. Jedná se hlavně o příběh rodiny, která náhle zůstala ve své hrůze sama a pomalu hledala cestu pro sebe i pro milované dítě.
Osoba Jana Krause je dnes pevně spjata výhradně s několikátou verzí talk show s červeným kanape, kdy v divadle zpovídá postupně několikero hostů a více či méně úspěšně baví přítomné publikum a později v sestřihu i televizní diváky. S ohledem na dobu trvání show je nutno podoktnout, že spíše velmi úspěšně, cesta k tomuto výsledku však byla dlouhá a její zákulisí není jednoduché. Právě o této cestě, ale i o dění „za oponou“ nejen tohoto pořadu, ale celkově všech ostatních aktivit autora, vás provede kniha Můj soukromý buzynes, kterou Jan Kraus vydal v roce 2018. Shrnuje v ní důležité milníky svého života od dětství přes všechny možné i nemožné nástrahy života v různých časech.
Jaroslav Kmenta píše dobře a zpracovává témata, která jsou v mnohém naprosto neuvěřitelná, a přitom nelze naprosto nijak popřít, že se vše popsané dělo. Protože si to minimálně ze zpráv pamatujeme.
Protože když jsme chodili do školy nebo na brigády, trafiky byly plné novin s obřími titulky i fotografiemi. Když se zapnuly zprávy, ta jména a tváře tam byly. V knize je zpracována další část tohoto světa. Bez patosu, nostalgie, holá fakta podepřená výpověďmi tehdejších účastníků, svědky v policejních spisech i pozdějšími výpověďmi přeživších aktérů všech těch hrůz. Kniha zpracovává svět, který tu kdysi otevřeně fungoval a fungovat nikdy nepřestal. Pouze stáhnutý bokem do své ulity chytřeji vykonává své zájmy prostřednictvím novějších metod. Pokud se však necháte vtáhnout do doby samopalů, přestřelek u fastfoodů a tichých nájemných vrahů, zažijete jízdu časy, které si pamatujete jinak.
Práce policejního vyjednavače je i díky mnoha filmům a knihám zahalena z jedné strany aurou tajemství a z druhé strany hrdinským étosem. I když není fér obojí jen tak tomuto povolání odejmout, není za tím tolik magie, jak se na první pohled zdá. Což v knize odhaluje právě elitní policista Karel Pošíval, který se vyjednáváním s osobami v krizových situacích zabývá již mnoho let. Kniha přibližuje příklady z praxe v policejní práci, ale ve stejné míře i v komunikaci v mezilidských vztazích a na pro většinu pochopitelných příkladech ukazuje různé techniky vyjednávání i komunikace. Neočekávejte návody k perfektní manipulaci s druhým člověkem, ale čtenář dostane šanci zamyslet se nad vlastním vystupováním k druhým. A hlavně možnost jej v konkrétních krocích vybrousit.
Road trip k východním hranicím Slovenska není žádným výletem ve stylu filmu Bezstarostné jízda s Peterem Fondou, ale tvrdým setkání s realitou vzdálených koutů této svébytné země. Autor postupně projíždí jednu obec za druhou a zastavuje se na krátká setkání s dějinami, které přesahují do dnešních dnů. Mnohá místa jsou již bolestivě bezvýznamná, ale dávají tušit, že zde bylo líp a nesou to velice těžce. Každé zastavení je však ve svém významu stejně důležité a dává nám možnost pochopit, proč je Slovensko stále nejenom naším v mnoha ohledech nejbližším sousedem, ale také důležitou zemí na mapě Evropy, která má stále světu co říct. A je dobré ji nepřehlížet.
Západní seriálový průmysl pro děti a dospívající je něco, co je každému rodiči známo až přespříliš dobře. Od dob Mickey Mousů se však doba posunula dále a sitkomy ze života funky dospívajících jsou denním chlebem na mnoha internetových televizích nebo streamovacích službách, který děti hltají plnou pusou. Co však za takovým pozlátkem a slávou může také stát ukazuje tato kniha s poněkud provokativním názvem. Je však nepříjemně trefný, což každý čtenář pozná už v průběhu čtení a už od poloviny knihy se pomalu modlí, aby se to už konečně stalo. Zpověď Jennette McCurdy je však důležitým čtením bez touhy po senzaci. Jedná se hlavně o varování každému ambicióznímu rodiči, že v touze po iluzorním úspěchu může zničit to nejcennější, co má. Vlastní dítě.
Epické zakončení série básní psaných volných veršem a zároveň stejně svobodných. Autor třetím dílem završuje svou cestu předávání zkušeností o nejintimnějších pocitech a neobává se přitom proniknout hluboko do čtenářovy duše. Stejně jako předchozí knihy je i tato doslova zásahem na komoru, který si ale rádi necháte dát. Je to totiž přesně ten pocit, který v knize budete podvědomě hledat a ten i získáte. Karneval je sice vesele barevný, ale je to zároveň i potemnělé loučení s jednou ságou, jaká tvořila příběh. A být součástí toho příběhu bylo nadějí i příslibem do budoucna. Intimní poezie psaná rukou zkušeného autora, který si řečené odžil, je totiž skutečným pokladem letošní české literární scény.
Pád letadla v říjnu roku 1972 a následné události spojené s přežitím mladých Uruguayců jsou dodnes diskutovaným tématem. Nutnost kanibalismu uprostřed pustiny, a ještě na lidech, které strávníci většinou znali, budí rozdílné emoce i odpor. Kniha nechává promluvit účastníky samotné a formou zbeletrizovaného příběhu ukazuje jejich více než dvouměsíční boj o přežití v nehostinných horách. Nejedná se o čtení pro citlivé povahy, ovšem je to naprosto jedinečné vyprávění o vůli žít.
Na první pohled nenápadná knížka s usmívající se dívkou na obálce je spojením vizuálního světa a slovních ilustrací.
Čtenáře provede desítkami fiktivních příběhů, jak mohly probíhat před objektivem fotografa, který po části Evropy zachytil neznámé všeho pohlaví i věku tak, jak kolem něj zrovna plynuly úseky jejich životů.