Křehké věci autorky píšící pod pseudonymem AliBean jsou sbírkou intimní poezie oslovující každého z nás. Obavy i střípky naděje vetkané do veršů s nádhernými ilustracemi autorky jsou otevřenou bránou do duše. Při jejich čtení náhle ucítíte pocity známého. Podobnost se slovy na papíře začne potichu promlouvat ze stránek, pokud se zaposloucháte, uslyšíte příběh podobný tomu vašemu a zároveň úplně jiný. Každá z básní je na jednotlivé stránce, některé jsou podtištěny obrázkem květiny a dodávají tak jinotajný pocit obsahu. Kniha každého zasáhne jinak, mně se to stalo u obrázku kočičky, střípek vzpomínek však nalezne každý. V tom je kniha originální. I když do ní autorka vepsala své zkušenosti, má šanci oslovit každého zájemce o listování. Protože co se může zdát tak jiné, se ve skutečnosti dotýká nás všech.
Category Archives: Četba
Lyžování mezi verši
Drobná kniha Jasanové básně autorky Kateřiny Mandulové (ne, nejsem to já), vás pozve na svahy do jiskřivé zimy a na starých lyžích se proženete krajinou i duší autorky. Naivní poezie dle jednoduchého schématu přímočaře a s radostí popisuje svět kolem autorky a zve do něj každého podobného nadšence. Ilustrace jsou v knize úžasným doplněním a dýchá z nich mrazivá atmosféra radosti. Knížka je vhodná jako dar lyžařskému nadšenci nebo každému milovníku zimy a dýchne z ní na vás chlad i prosté štěstí z bílých vrcholků, které jen zvou k projetí na prkýnkách s radostí vyrobených.
Řemeslo
Když jsem před lety začala psát krátké úvahy o přečtených knihách, ani jsem se to neodvažovala nazývat recenzemi, bylo to celé ještě trochu jiné. Tehdy frčely vlastní weby plné třpytek a točila se velmi dlouhá domácí videa rozbalování knih, říkalo se tomu unboxing.
Naše krvavá sluníčka
Titul Vraždící děti autora Cliffa Linedeckera zavede čtenáře do hloubi deseti příběhů rodin s velmi špatným koncem. Jejich na první pohled nejzranitelnější členové se rozhodli z různých důvodů skoncovat s těmi, kdo jim měli být na světě nejblíže. Každý příběh je jiný a u přibližně poloviny z nich si čtenář uvědomí, že pachatel a oběť nemají tak jasně přiřazené role. Pokud pomineme příběhy majetku chtivých rozmazlených potomků, v knize se dočtete o případech hrubého zanedbání péče, sexuálního zneužívání i týrání pod vlivem náboženského fanatismu a to vše z rukou rodičů. Právě tyto příběhy jsou u následného soudu ty nejzajímavější, jelikož nejsou jednoznačné. I přes lákavé téma a poněkud nelíbivou obálku se však jedná o slabší knihu k tématu a jako celek se nebude jednat o nic, k čemu se úmyslně budete vracet. Kniha vám na první přečtení předá vše podstatné a je pravděpodobné, že i přes zdánlivou hrůznost tématu po jejím dočtení půjdete světem dál bez větších emocí.
Žijící legenda severu
Název knihy Bratrstvo tajných hrobů může evokovat nepovedenou parodii na indiánské příběhy, jedná se však velmi kvalitní počin z pera Viktorína Šulce zpracovávající vzpomínky špičky ostravské kriminalistiky, Luboše Valeriána. V několika tématických celcích prochází oba muži událostmi starými několik desetiletí a přibližují detaily vražd a dopadení pachatelů. Kniha postrádá prázdné emoce a zaměřuje se na skutečnou policejní práci a navazující práci dalších odborníků příbuzných oborů. Pokud hledáte kvalitní četbu v nyní tak žádaném žánru true crime, doporučuji sáhnout po tomto již starším kousku nabitém případy ze severní Moravy. I přes starší datum vydání je kniha stále aktuální a nabízí nesmírně zajímavý vhled do nedávné kriminální historie kraje.
Měli krev na rukou
Kniha Vraždící doktoři autora Colina Evanse obsahuje třináct příběhů lékařů, kteří se zpronevěřili původnímu poslání svého oboru. Třináct lékařů se z různých pohnutek rozhodlo k vraždě a to většinou na svých nejbližších. Každá kapitola sleduje případ od začátku až do pomyslného konce, a to v různých dobách. Oproti současné literatuře tohoto žánru probíhá nejnapínavější část boje v soudních síních a v práci obhájce i prokurátora. Kniha obsahuje méně emocí a větší důraz na řeč zákonů. Jedná se však hlavně o devadesátkový brak a je nutné jej brát hlavně jako odpočinkovou četbu, kterou po dočtení zapomenete.
Přílišné nadšení škodí
Kniha Dokud není konec autora Filipa Saivera si dala za úkol popsat život Josefa Mašína v celé jeho šíři a slávě. Účastník třetího odboje a velkého útěku na Západ, velký podnikatel a kontroverzní osobnost nyní žijící v USA. Autor popisuje život rodiny Mašínových i zvůli dvou režimů drtících osudy jejích členů. Později s důrazem na Josefa Mašína sleduje jeho život na Západě a oslavným tónem seznamuje čtenáře s člověkem, který je jasným pánem svého osudu. Květnatá mluva knihy, stále se opakující obraty i nekritická oslava Josefa Mašína jsou mnohdy nechtěným zdrojem humoru v knize. Autor z důvodů, jaké zná jen on sám, přehlédl celou řadu faktů a skutečností i ze současnosti, kniha tak končí pohledem na část pravdy a v závěru text připomíná torzo. Většina si dokáže domyslet i ten nevyřčeny zbytek, ale není dobré řečené považovat za celou pravdu.
Příběhy se špatným koncem
Jsou knihy, které začnete číst a nemáte příliš povědomí jak dopadnou, pokud vám to tedy už neprozradili ve škole na hodinách literatury. Pak jsou knihy nechutně optimistické, knihy vyloženě depresivní a beznadějné a pak jsou knihy maďarského novináře Tvrtka Vuyityho. U nich máte jen jistotu, že co si přečtete je tak neskonale otřesné, že nechápete, že se to mohlo stát. A ještě většinou kousek od našich hranic.
Holčička jako malovaná
Holčička ze známky je dílem několika lidí. Autorka Markéta Pilátová povyprávěla příběh paní Evy Haňkové a ilustrátorka Renáta Fučíková do knihy svým nezaměnitelným stylem vetkla střídmou barevnost vykreslující vzpomínky příjemné i bolestné. Příběh je rozdělen do dvanácti kapitol a pojednává o životní pouti dítěte v náruči prezidenta, později dospívající dívky v protektorátu a nakonec mladé ženy prchající před drápy totality za oceán. Jedná se o úžasné vyprávění, byť je určeno pro mladší čtenáře, i ti starší zde naleznou nádherný příběh spolu s ilustrací nelehkého života ve dvou totalitách a tíze exilu. Není to však pochmurné čtení a i přes mnohá příkoří paní Evy směřuje k naději, že každý má svůj domov a i svou šanci.
Je to ono?
Beletristicky zpracované biografe nebo vůbec části dějin jsou oblíbeným žánrem. Tyto knihy dokáží širší publikum seznámit s důležitými částmi historie a zájemci srozumitelnou a přístupnou formou objasnit to, v čem suchopárný kantor ve vzdělávacím procesu selhal. Touto cestou se vydala také Milena Štráfeldová v knize o Toyen, talentované surrealistické malířce, která v posledních letech vstala z popela pozapomnění a rozletěla se k mnoha umění nepolíbeným divákům.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 