Pokud otevřeme libovolnou sociální síť, dříve nebo později se dostaneme k řadě profilů propagujících dějiny a s tím spojené poznání. Ať už se jedná o větší instituci, menší neziskovou organizaci (někdy je to to samé, uznávám), nebo nadšeného jednotlivce, cíl mají stejný. Vysvětlit, ukázat a dovést k pochopení neznalého kolemjdoucího uživatele.
Category Archives: Četba
Jsem to já?
Valgir autorky Milady Střítezské se řadí mezi fantasy, nejedná se však o typického zástupce tohoto žánru. Kulisy fantaskních světů i vyskytující se magii autorka využívá k popisům problémů překračujících rámec příběhu. Život chlapce a později muže Valgira je ilustrací života každého z nás. I když Valgir sám se může zdát jako nedostižný hrdina, celou dobu je uvnitř také člověkem bojujícím s osudem, o jaký nežádal. Události i lidé kolem něj vytvářejí podobenství se současným děním a nenásilně připomínají odvěký souboj dobra i zla. Autorka však také neopomene připomenout, že černobílý není žádný svět a vše má svůj vývoj. Valgir je úžasné čtení, je to příběh překračující hranice stránek knihy. Rozhodně jej doporučuji každému, kdo se nebojí vkročit do reálií světa, který je tomu našemu velmi blízký ve všem dobrém, ale i zlém.
Po troskách bývalého světa
Svět se po roce 2000 dost změnil. Nestabilní krajiny se staly ještě nestabilnějšími. Staří diktátoři byli mrtví, noví se hlásili o vládu po jednotlivcích i skupinách a části světa vřely. Rodily se nové pořádky na troskách starých pravidel, co ale nedávaly smysl už předtím. A do toho všeho jezdili novináři.
Byli jsme tam a budem možná zas
Zážitkových průvodců, kdy někdo někam jel a pak o tom něco napsal, není úplně málo. Od nejslavnějších autorů, kteří si na tomto žánru vyrobili popularitu a široké publikum až po drobné cestovatele, kteří pocestovali i s rodinou a pak vytěžili knihu.
O zapomenutém letu i pointě
Letecké katastrofy jsou téma natolik populární, že kdo jen může, drží se jich. Profily na sociálních sítích, různá média jimi obzvláštňují každodenní nápad vražd a politiky a pak autoři knih. U nás vyšla velmi zajímavá trilogie Lukáše Musila věnovaná pouze tomuto tématu a pak vycházejí jednotlivé případy v rozsáhlých sbornících. V zahraničí je výběr publikací o něco bohatější a na toto téma stále vychází velké množství literatury. Do českého překladu se dostala kniha autorky Christine Negroni, která se má věnovat vyšetřování nejzáhadnějších leteckých havárií. Alespoň dle skromné věty na obálce.
Z lásky k zločinu
Podcasty se staly poměrně moderním způsobem předávání myšlenek, informací i všeho možného. Český národ by na tuto situaci měl být připraven, rozhlasové hry mají u nás dlouhou tradici a není to tak dávno, co se důležitá vládní usnesení předávala formou hodinové samomluvy ve videu plném podivného balastu. Stejně jako kdysi musí proto divák pozorně hledat sdělení v dlouhých blocích zvuku různé kvality.
Přes slzy vidím
Křehké věci autorky píšící pod pseudonymem AliBean jsou sbírkou intimní poezie oslovující každého z nás. Obavy i střípky naděje vetkané do veršů s nádhernými ilustracemi autorky jsou otevřenou bránou do duše. Při jejich čtení náhle ucítíte pocity známého. Podobnost se slovy na papíře začne potichu promlouvat ze stránek, pokud se zaposloucháte, uslyšíte příběh podobný tomu vašemu a zároveň úplně jiný. Každá z básní je na jednotlivé stránce, některé jsou podtištěny obrázkem květiny a dodávají tak jinotajný pocit obsahu. Kniha každého zasáhne jinak, mně se to stalo u obrázku kočičky, střípek vzpomínek však nalezne každý. V tom je kniha originální. I když do ní autorka vepsala své zkušenosti, má šanci oslovit každého zájemce o listování. Protože co se může zdát tak jiné, se ve skutečnosti dotýká nás všech.
Lyžování mezi verši
Drobná kniha Jasanové básně autorky Kateřiny Mandulové (ne, nejsem to já), vás pozve na svahy do jiskřivé zimy a na starých lyžích se proženete krajinou i duší autorky. Naivní poezie dle jednoduchého schématu přímočaře a s radostí popisuje svět kolem autorky a zve do něj každého podobného nadšence. Ilustrace jsou v knize úžasným doplněním a dýchá z nich mrazivá atmosféra radosti. Knížka je vhodná jako dar lyžařskému nadšenci nebo každému milovníku zimy a dýchne z ní na vás chlad i prosté štěstí z bílých vrcholků, které jen zvou k projetí na prkýnkách s radostí vyrobených.
Řemeslo
Když jsem před lety začala psát krátké úvahy o přečtených knihách, ani jsem se to neodvažovala nazývat recenzemi, bylo to celé ještě trochu jiné. Tehdy frčely vlastní weby plné třpytek a točila se velmi dlouhá domácí videa rozbalování knih, říkalo se tomu unboxing.
Naše krvavá sluníčka
Titul Vraždící děti autora Cliffa Linedeckera zavede čtenáře do hloubi deseti příběhů rodin s velmi špatným koncem. Jejich na první pohled nejzranitelnější členové se rozhodli z různých důvodů skoncovat s těmi, kdo jim měli být na světě nejblíže. Každý příběh je jiný a u přibližně poloviny z nich si čtenář uvědomí, že pachatel a oběť nemají tak jasně přiřazené role. Pokud pomineme příběhy majetku chtivých rozmazlených potomků, v knize se dočtete o případech hrubého zanedbání péče, sexuálního zneužívání i týrání pod vlivem náboženského fanatismu a to vše z rukou rodičů. Právě tyto příběhy jsou u následného soudu ty nejzajímavější, jelikož nejsou jednoznačné. I přes lákavé téma a poněkud nelíbivou obálku se však jedná o slabší knihu k tématu a jako celek se nebude jednat o nic, k čemu se úmyslně budete vracet. Kniha vám na první přečtení předá vše podstatné a je pravděpodobné, že i přes zdánlivou hrůznost tématu po jejím dočtení půjdete světem dál bez větších emocí.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 